Už mě nebavilo dál čekat na mamku a jen tak tam stát. Sedla jsem si na lavičku před naším domem a rozhlédla se po okolí. Vždycky se mi tady líbilo. Roztomilé domečky a spoustu stromů, velké zahrady a modrá obloha. Chvíli jsem jen tak koukala, ale z tohohle příjemného relaxování mě vyrušilo to, že jsem zaslechla moje jméno. Možná je to jen další halucinace co já vím? „jo je to ona....vím...hrozný....chudáček...vyhublá“ Moc jsem toho neslyšela, ale už jsem věděla, že to není halucinace. Otočila jsem se tak odkud přicházel ten zvuk a uviděla dvě holky. Jedna byla docela vysoká hezká blondýnka a druhá maličká, baculatá černovláska. Hned jak si všimly, že jsem se otočila a zírám na ně, zapíchly svůj pohled do země a dělaly jakoby nic. V tu chvíli z domu před kterým stály vycupitala další holka a hned jim skočila kolem krku. Asi jdou do školy. Znovu jsem si přitáhla nohy k tělu a obejmula je. Věděla jsem co přijde, protože ty holky se vydaly směrem ke mně. Znala jsem je od vidění ze školy. Byly asi tak rok mladší. Nemohlo jim být víc než šestnáct. První se odhodlala ta blondýnka „Ahoj! Promiň, že otravujeme. Jen jsme ti chtěly vyjádřit soustrast a zeptat se jak se máš.“ usmála se. Jak se asi mám? Výborně...to zrovna. „Eh. Dě....děkuju“ Navíc jsem se nezmohla. „Je nám to fakt líto. Jak je to vlastně dlouho?“ Koukala na mě ta baculatá a čekala že odpovím. Nestalo se. „ Řekla bych tak 4 měsíce“ řekla ta třetí. „Je to asi hrozný co?“ V tu chvíli už jsem to nevydržela a začala ječet a utíkala jsem domů a celou dobu jsem ječela. Vyběhla jsem rychle schody a zamkla se v koupelně. Možná má pan Kaplan pravdu. Možná jsem vážně nemocná a narušená. Jsem blázen.
