Inability To Love || Larry

1.

Harry Styles

,,Cause I'm back

Yes, I'm back
Well, I'm back
Yes, I'm back
Well, I'm back, back
Well I'm back in black
Yes, I'm back in black..."

Sedím ve svém autě a zpívám si svou oblíbenou část jedné z nejlepších písniček od ACDC. Prsty ťukám do volantu, co je celý v kůži a koukám ven přes zatemněná skla. 

Měl bych se teď soustředit, právě stojím kousek od budovy, kde by se právě mělo odehrávat předávání drog. Už dlouho mě trápí dealeři, které nepatří pod nás a jsou jako krysy, jen místo moru přenáší špatné informace. 

Na mém klíně zavibruje mobil a já se podívám na nově příchozí zprávu. 

Od: Liam                                                                                                                                                                                    Modrá

Na nic nečekám a okamžitě vyrazím ven. Pod svou černou mikinou mám neprůstřelnou vestu. V této branži není bezpečnosti nikdy dost. 

Cítím, jak mým tělem protéká, mnou tak milovaný, adrenalin. Dostává se do každé mé části a zatemňuje mou mysl. Jak já ten pocit zbožňuji. 

U pasu mi skáče opasek, který je přímo oblepený střelnými zbraněmi různých ráží, ale také dost nabroušených nožů, co projedou tělem jako jehla látkou. 

Rozhlížím se a nezastavuji se v běhu. Jen stále zrychluji a zrychluji. Moje uši zachytily bolestný výkřik z prvního patra, kdysi opuštěné, budovy, kam jsem právě vběhl. 

,,Bacha!" křikne někde v mé blízkosti Niall a já uskočím na stranu, přestože nevím jistě, zda to bylo věnované právě mně. 

Zdolám schody během vteřiny a všimnu si neznámého muže v bílém plášti. Jakmile si mě všimne, instinktivně vystřelí v momentě, kdy vytahuji a odjišťuji svou zbraň. Kulka se zaryje do neprůstřelné vesty a odhodí mě na stěnu za mnou.

I malá ruční zraň dokáže napáchat hodně škod. Jeden moment nepozornosti a dobrý střelec mi může zaručit kulku v hlavě,  obzvlášť, když nikdy nenosím helmu s neprůstřelným sklem a jen malou částí na dýchání. 

Chce opět vystřelit, ale z jeho zbraně se ozve jen ťukání, co oznamuje, že mu došly náboje. Teď nastala moje chvíle. Rychle natáhnu ruku a zmáčknu spoušť. 

Aniž bych si to uvědomil, moje ruka míří do stropu, ve kterém je zaryta mnou vystřelená kulka. ,,Co to sakra?" zeptám se dost nasraně a všimnu si, že je moje paže uvězněna v železném stisku hnědovlasého kluka v bílém tílku a šedých boxerkách. 

Pokusím se vymanit, ale jeho stisk ani nepovolil. Nezajímá mě, kdo to je, a proto zamířím na jeho hlavu a zmáčknu spoušť. Kluka se od něj odrazí přímo do mé nohy. 

Nechápu, jak se to stalo, jak je to vůbec možné, ale moje mysl to odmítá v této chvíli řešit.

,,Kurva!" zařvu z plných plic a volnou rukou se chytnu za nohu, ze které vytékají velké praménky krve. 

Jen drží mou rukou a sleduje mě svýma modrýma očima. Pokusím se mu svou zdravou nohou podkosit nohy, ale nepovede se. Stojí jako skála a muž v bílém plášti vstane ze země. 

,,Zvedni ho." přikáže tomu magorovi,co mě drží, pevným hlasem. 

Nečekal ani vteřinu a tvrdě mě vyzvedl na nohy. Co je zač? Jednu ruku mi dá pod záda a druhou pod nohy. Vzal mě do náruče a já to nečekal. Z toho šoku upustím svou zbraň a před očima se mi zatemní. 

To zemřu tak potupně? Postřelen vlastní kulkou, z vlastní zbraně, svou vlastní rukou? 

Radši se nebudu moc hýbat, jen ztrácím víc krve a můj dech je čím dál tím slabší. Jen se nechám nést a vypnu své vnímání okolí. 

Pohled třetí osoby:

Modrooký kluk nesl kudrnatého mladíka ve své náruči a nevěnoval mu žádnou pozornost. Pouze plnil rozkaz od svého majitele. Musel ho splnit, neměl na výběr. 

,,Vezmi ho k jeho lidem, ale nedávej jim ho a kryj mě. Nejsem ozbrojený." muž mu zadal pokynů a on se vydal po schodech dolů, kde leželo několik mrtvých těl.

Brunet všechny znal, ale nepociťoval ani špetku lítosti, při pohledu na ně. Jen, co sešly schody, se ozval výstřel. Zbraň ve svých rukou svíral silný brunet posetý několika tetováními. Modrooký během nanosekundy přeběhl k němu a chytil kluk hned, co vyletěla ze zbraně. 

,,Šikovný." pochválil ho muž. 

Nikdo z přítomných, krom těch dvou, nechápal, co se děje. Jako druhá vystřelila žena s oholenou částí hlavy, avšak i její kulka zůstala chycena v ruce té neznámé bytosti. 

Vypadal jako člověk, ale tím jeho spojitost s normální lidskou bytostí končila. 

,,Tak," zazubil se muž, čímž všem ukázal své žluté zuby ,,jedeme vyjednávat?" 

,,Ty hnusný zmrde!" zakřičel blonďatý hoch, co měl stejně blankytně modré oči jako ta neznámá bytost. 

Podle limitu kluka v bílém tričku si dovolil a přiblížil se až moc, takže jedna vzal mezi palec a ukazováček jednu z kulek ve své ruce a hodil ji strašnou silou a rychlostí proti němu. Projela mu skrz kůži na ruce a jen tak tak netrefila kost. Mělo to posloužit jako varovný výstřel bez zbraně. 

,,Uklidněte se, mám návrh..." začal mluvit opět ten muž, co ovládal mladého hocha.