Než jsem tě potkala

1.

Seděla jsem ve třídě a koukala z okna. Venku bylo zataženo, pršelo. Ve třídě bylo neobvyklé ticho. Rozhlédla jsem se a zjistila že je hodina. Na tabuli byl zápis jak blázen a učitelka mluvila o něčem jako nebezpečí při vdechnutí jedovatých plynů. Ano máme chemii. "Abby můžeš mi zopakovat co jsem teď řekla?" Vyděšeně jsem se koukala na učitelku a nechápala co po mě chce. "Mluvila jste o chémii" odvětila jsem opatrně. Učitelka se na mě podívala pohledem Ach jo Abby. Kdy už začneš vnímat.. a pokračovala ve výkladu. Sepnula jsem si své světle hnědé vlasy, které mám pod ramena do zelené gumičky a začala opisovat zápis z tabule. Zazvonilo a všichni už dávno sbalení, vyběhli ze třídy. Jen já tady zůstala, sbalila si věci a vydala se na oběd.

"Ahoj." Ano i já mám kamarádku, ale tu vidím jen na obědě a sem tam po škole. "Ahoj Bell" usmála jsem se. "Tak jak bylo?" "Dalo se, co ty? Něco nového?" "Ne, nuda jako vždy" zasmála se a já s ní. Škoda, že vše z mé strany je fejk. Bohužel se s Bell neznáme tak dlouho, abych ji vše řekla.

Jsem nedůvěřivá vůči ostatním lidem. Ale nemůžete se mi divit. Vším co jsem si prošla. Je mi teprve 17 a už mi umřel otec, dědeček a strejda. Od sedmé třídy šikanována, moje matka sotva vydělá 12 000 měsíčně a musí uživit 4 hladové krky, platit nájem, elektřinu atd. Nemůžeme si dovolit nic drahé, a proto chodím celoročně na brigádu a vydělané peníze dávám matce na živobytí. Obědy v jídelně si platím ze svého. Nemáme spolu zrovna úžasný vztah, ale přece jí v tom nenechám. Anorexie mě taky navštívila již několikrát. Je to nedávno, co jsem se z toho dostávala po čtvrté. Můj devítiletý bratr má leukémii. Zbylá sestra má 13 roků. Někdo si možná říká to nic není, ale nevím jak by to zvládal on. V podstatě můj život nemá žádný smysl.

"Jsi v pořádku?" Zeptá se Bella, a tím mě vytrhla z mého uvažování. "Ano jsem" usměju se a konečně dojdeme do jídelny

****

Konečně jsem doma. Lehnu si do pokoje, nasadím sluchátka a vezmu si do ruky rozečtenou knížku. Někdo vrází do dveří. Je to vyděšená Ema. Moje třináctiletá sestřička. "Filip upadl na zem Abby, rychle." Vyběhla jsem z pokoje a utíkala k němu. Ležel na zemi a třepal se. Emo volej záchranku...

Ahoj snad vás kniha zaujme. Kapitoly nebudou dlouhé, spíše kratší. Omlouvám se vám za chyby. Andy