Zrovna jsem si dělala večeři, ale každých pár minut mě něco nutilo ohlédnout se přes rameno.
Když jsem dojídala poslední zbytky jídla z talíře, ozval se z jiné částni domu nějaký hlas: "Haló!"
Ztuhla jsem. Na pažích a krku mi vyskočila husí kůže.
Ten hlas se zeptal: "Kdo je tam?" Byl to strašlivý, skřípavý zvuk, který připomínal dětský hlas na gramofonové desce. Sebrala jsem síly, připravena na další slova nebo pohyby z té místnsti, a pohlédla jsem k oknům s myšlenkou, že bych tudy mohla utéct. Je to snad zloděj?
S hlubokým nádechem jsem se vydala vstříc těm zvukům. Ozvalo se další zaskřehotání. Pohled mi padl na klec s papouškem. To mluvil jen ten hloupý pták, ne duch nebo nějaký vytřelec. Papoušek jen říkal to, co byl zvyklý vždycky, když někdo vešel do místnosti.
Vrátila jsem se do kuchyně a začala dojídat zbytky míchaných vajec, když v tom mi to došlo.... Proč Oberon vyslovil otázku, kterou říkal vždycky, když někdo vstoupil do místnosti, pokud do místnosti nikdo nevstoupil?
(Pozn. Autorky: Převzato a upraveno z knihy Ve stínu černých ptáků.)
