Passion

Prolog

Seděla jsem v lidmi přecpaném metru a marně se snažila vystrčit hlavu z okénka, abych uprchla tomu odpornému vzduchu uvnitř. Alespoň na chvíli. Bohužel, měřit 157 centimetrů tak jako já, je zkrátka nevýhoda.

Pozorně jsem poslouchala přerušovaný, nahraný ženský hlas, který se ozýval z malého reproduktoru uvnitř vagónu.

"Příští zastávka, Tower District." Ohlásil ženský hlas a všichni co doposud tak klidně seděli či stáli, se nahrnuli ke dveřím.

Skvělý.

Vyprostila jsem se ze sedadla a pobrala si stoh papírů, které jsem měla připravené na pohovor. Nacpala jsem je všechny do posledního do své pastelově modré kabelky s přívěskem s růžovými třásněmi na jednom uchu.

Jmenuji se Lea Makaliová a je mi dvacet šest let. Dost možná byste mě popsali jako drobnou, roztomilou slečinku, co se vyzná a vyžívá v módě. S dítětem si mě pletli do osmnácti, i dnes se to občas stane...

Dozapla jsem si horní knoflíky svého malinově červeného kabátku a dávala pozor, abych se nepřizabila v puntíkovaných, ladících lodičkách. Můj styl je dost veselý, řekla bych.

Spolu s agresivním davem občanů Fresna jsem se vydala nahorů po schodech a konečně jsem dostala šanci se nadechnout čerstvého vzduchu.

Na moment jsem se zastavila a rozhlédla se. Royalty Enterprises, Royalty Enterprises... Jsem vůbec ve správném okresu? Vytáhla jsem si z kabelky mini verzi mapy Fresna a následovala směr, kterým ukazovala červená čára.

Ano, vážně si kreslím nápomocné cestičky červenou fixou; je to užitečný!

Jak jsem tak očima brouzdala po mapě města, zaslechla jsem otravné zvonění, jakoby někdo troubil... ale takhle nezní klakson auta.

Zvedla jsem pohled od lesklého papíru a zatajil se mi dech, přede mnou si razil cestu teenager na kole. V mžiku se prořítil kolem mě a než jsem se nadála, seděla jsem na zemi a po zemi se válely papíry s mým životopisem, doporučením, soukromí mi informacemi... kabelka nikde!

"Ne, zastavte ho!" Vyjekla jsem zoufale, ale místo toho, aby se ho kdokoliv z kolemjdoucích pokusil zastavit, pošlapali mi papíry a ještě se tomu smáli.

Bezradně jsem si dřepla na chodníku a sesbírala je; pošlapané, pošpiněné, pomuchlané. Bože, tohle se může stát jenom mně.

S hlubokým nádechem jsem se postavila a odhodlala se zeptat se prvního člověka, který projde kolem.

"Promiňte," zavolala jsem na ženu s krátkými vlasy, nejspíše středního věku. K mému vlastnímu překvapení se vážně zastavila. "Díky bohu, máte chvilku?" Nečekala jsem na odpověď, "Nevíte, kde je tady Royalty Enterprises?"

Žena na mě zírala jako na kompletního idiota, ale náhle se usmála a přikývla, zněla pobaveně: "Ztratila jste se?" Musela to být Angličanka, soudě podle přízvuku. Pokynula rukou a čekala, až jí budu následovat.

Spěšně
"Ne, já jdu... jdu na pohovor." Zakoktala jsem se, její pohled by v člověku vypálil díru.

"Ale, vážně? To je mi náhoda. Můj syn v Royal Enterprises pracuje, ale čekala bych, že bude na lepší úrovni." Pronesla opovrživě. To narážela na mě?

Zamířili jsme podél širší uličky, lemované kvetoucími jabloněmi. Na samém konci uličky se nacházelo pět schodů nahoru a poté...

Vydechla jsem úžasem. Před námi se tyčil ohromný, antracitově šedý mrakotrap s nejméně čtyřiceti patry, ohromným vchodem a královským, stříbrným nápisem z jakéhosi kovu.

"Royal Enterprises..." přečetla jsem nahlas a kochala se krásou budovy; uchvátilo mě to, nevadil mi rozruch kolem, prostě jsem na moment vypla.

Probrala mě ženská ruka, která mi luskla prsty kousek od obličeje, kvůli čemu jsem sebou cukla mírně vzad.

"Chcete dostat to místo, nebo tu budete celý den jen stát a koukat?"

Otráveně jsem vydechla a zamířila po chodníku k budově a dovnitř za onou ženou. Avšak jakmile jsme dorazili k recepci, žena zaluskala na vysokou, bloňďatou recepční, mávla rukou mým směrem a odešla, aniž by se ohlížela. To jsou mi způsoby...

Prohlédla jsem si jí a zabrousila po jejím formálním, černošedém šáčku, kde se nacházela jmenovka. Barbara McKenley.

"Vítám vás v Royal Enterprises, jak vám dnes mohu pomoci?" Usmála se Barbara a rukou si přejela po uhlazeném drdolu.

"Um, já jdu... no..." Zakoktala jsem, byla jsem trochu vykulená.

Barbara zvedla obočí a prohlédla si mě. Až teď jsem si uvědomila, jak jsem asi musela vypadat; bez kabelky, se zmuchlanými papíry v ruce a rozcuchanými vlasy.

"Jdu na pohovor s panem Starrem..." Dostala jsem ze sebe a zakroutila nad tím hlavou.

"Ach, slečna Makaliová, že? Prosím, vezmu vám kabát." Barbara opět nasadila zajisté trénovaný úsměv a pomohla mi dostat se z kabátu, který podala druhé recepční a ta ho kamsi odnesla.

"Díky," Podotkla jsem a promnula si ruce.

"Pan Starr má nyní konferenci, která končí za dvě minuty. Jeho kancelář je ve čtyřicátém, tudíž nejvyšším patře." Barbara mě dovedla k výtahu a přivolala ho do přízemí.
"Hodně štěstí, slečno Makaliová." Usmála se na mě znovu, nacož mě popostrčila do výtahu a dveře se zavřely.

⁂
Ahojte všichni!
Takže, jsem tu s novým příběhem, doufám že se vám začátek líbí! Docela se na psaní tohoto příběhu těším, tak se uvidí, jak se to bude vyvíjet.
⁂GiGi⁂