Tajemství [ZASTAVENO]

4.

Tak a náš příběh opět pokračuje...

                                        Vaše Book is me

Na školním dvoře už na mě čekala Andrea.

,,Tak co, jak ses vyslala ve své posteli?"

,,Výborně, spala jsem prý od čtyř odpoledne až do půl osmé dneska ráno. Takže skvěle."

Najednou se ozval ten otravné řinčící zvonek, co nás poslal do školy. První hodina mě čekala matika s mou třídní Matoškovou, která nás s Andreou poslala na onen matematický tábor až do Brazílie. Řekla nám, že na matiku máme obě velký talent. Nechápu ji. Sice mě matika baví, mám ji jako hobby, ale že bych na ni měla talent? No, necháme to být.

,,Tak děcka, přivítejte Kláru a Andreu znovu ve škole, protože jak všichni víte, byly na matematickém táboře až v Brazílii. Děvčata, povyprávějte nám o tom něco.."
            
                                 ...

Po této nekonečné hodině následoval tělocvik. Měli jsme od našeho tělocvikáře slíbeno, že tento měsíc budeme jezdit na kolečkových bruslích. Před školou jsme měli malé betonové hřiště a opodál bylo menší staveniště. Měly se tam stavět průlezky a tak to tam vypadalo jak v b - všude samá díra.

Z přemýšlení nad smyslem života mě vytrhla až Andy.

,,Tak co, těšíš se?"

,,Vůbec, vždyť víš, že neumím bruslit"

,,Tak mládeži, jste připraveni?" Ozval se náš do sportu zažranej učitel, i když do hodiny zbývalo ještě 10 minut.

,,Tak jdeme na to! Rozřadíme se do skupin podle zkušeností. Projeďte se tady každý a já vás budu jmenovat jako A, B."

,,Ach jo, to je nefér, Andy jezdí 3 roky závodně na bruslích, nemám šanci se dostat k ní do skupiny."

Vážně mi to vůbec nešlo. Andy elegantně projela vedle mě a já se zatím už popáté zvedala ze země. Poté co jsem se zvedla, začala jsem bruslit zase znova. Najednou mi to začalo docela jít. Nezaškobrtávala jsem a ani mi to nepodkluzovalo.

A najednou jsem cítila, že letím, že moje nohy se nedotýkají země..

                                        Vaše Book is me