Podmořské prázdniny

První

1.července.

Tohle budou určitě ty nejlepší prázdniny. Teda nevím, jestli může mít člověk prázdniny, když nechodí do školy a i v létě se musí učit. Ale to je jedno. Tohle je poslední měsíc, který tu trávím, ale hlavně konečně přijede Rossian!

Okusovala jsem tužku a přemýšlela, jak to všechno vlastně začalo...

---

Jednoho dne si mě rodiče zavolali a oznámili mi, že se budeme stěhovat. Nechápala jsem, jak chtějí přesunout obsah celého zámku a všechny sloužící, ale ukázalo se, že to nebude nutné.

Až do teď táta většinou odjížděl na několik týdnů do různých zemí, podle toho kam ho ministr poslal. Jenže tentokrát to mělo být jinak.

Rodiče seděli před krbem, když mě chůva k nim přivedla.

„Janette, sedni si." Ozvala se matka a elegantně pokynula vedle sebe.

Vypískla jsem a skočila tátovi na klín. Vrátil se po měsíci v Číně a věděla jsem, že někde bude mít po kapsách něco sladkého.

„Janette, chovej se přiměřeně!"

Ani jsem se nemusela otáčet. Bylo jasné, že mě matka nesouhlasně probodává očima. Kdyby ten pohled fungoval, měla bych už dávno záda jako cedník.

„Poslouchej maminku", přimhouřil táta oči a mrkl na mě. Pak mi podstrčil první, zářivě modrý bonbón, což samozřejmě neušlo ostřížímu zraku mé mamá.

„Zkazíš jí zuby a postavu!" dostalo se nesouhlasného probodnutí pohledem i jemu.

Sedla jsem si mezi ně a čekala, co bude. Ne, že by mě to tak zajímalo, ale čím dřív skončíme, tím dřív si sním ten bonbón.

„V životě naší rodiny, se stalo něco důležitého", začala matka.

„Budu mít brášku!!!!" Vyhrkla jsem první věc, která mě napadla.

„Ne a už s tím nesmyslem přestaň". Začínala matka rudnou vzteky.

„V životě naší rodiny dojde ke společensky významné změně." Začala matka znovu.

„Tvého otce povýšil na místo zástupce Mezinárodní kouzelnické společnosti na dvoře krále Atlantidy."

...

Tak nějak to vypadalo, když mi rodiče oznámili, že se stěhujeme na dno moře. Brala jsem to jako úžasné dobrodružství. Jenže to byla děsná nuda.

Po otcově jmenování se prý bralo jako samozřejmost, že ho jeho rodina bude následovat. (Alespoň matka to tvrdila, že se to od nás očekává, trochu ji po těch letech podezírám, že ji lákalo stýkat se s královskou rodinou).

V královském paláci nám zařídily několik soukromých pokojů tak, aby v nich byl stále čerstvý vzduch a dokonce skleník a čerstvé květiny. Ale nebylo to ono.

Mohla jsem si vzít dýchací náhrdelník a plavat na procházky. Jenže matka se vždy rozčilovala, že jsem pořád celá mokrá. Na druhou stranu jsem se naučila dobře plavat.

Zatřepala jsem hlavou a vrátila se k psaní deníčku.

---

Slečna Martinezová mě dnes přinutila 10 krát opsat nejnovější fráze z angličtiny a španělštiny jen proto, že jsem jí na židli položila mořského kraba, který ji štípl přímo do .... No prostě ji štípl.

Ale když jsem slíbila, že budu večer ještě cvičit na klavír, dovolila mi nakonec jít „ven".

Nemůžu se dočkat příjezdu Rossiana!!! Má se vrátit ze studia na nějaké mudlovské škole.

Poprosila jsem Johnathana T. Rexe, aby mě doprovodil k bráně královského paláce, stejně jako poslední tři dny. Máme sraz za 20 minut v hlavní hale...

---

Tohle byla další nevýhoda zdejšího života. Všude s námi musel chodit nějaký osobní strážce. Naštěstí Johny (ale tak jsem mu mohla říkat jen, když tam nebyla matka) nezkazil žádnou legraci a často nám s Rossianem kryl záda, když jsme chystali nějaký náš obvyklý vtípek.

S nadějí, že se snad konečně dočkám, jsem si vzala plavky, dýchací náhrdelník a vyrazila jsem.

---

Tak, začínám novou knížku. Původně jsem s ní chtěla začít o něco později, ale pak jsem zjistila, že je vypsaná soutěž. Tak to mi přijde jako dobrý důvod proč začít publikovat o něco dříve.

A samozřejmě kurzivou jsou zápisy deníku, normálně myšlenky a tučně ... to jsem já jen pro vás!