Je zatažený, typický Irský den. Ležím ve své nepohodlné posteli která je snad ještě po babičce. Napadá mě, že bych mohla vzít Editu do parku, ale jsem moc líná zvedat se ze své přijatelné polohy. Nakonec se odhodlám a sedám si. Pomalu spouštím své bosé nohy na ledově studenou podlahu a při dotyku s následným zamrazením rychle ucukávám. Ve snaze najít odpovídající pár ponožek pod peřinou jsem uspěla. Když odcházím z pokoje moje dveře hlasitě zavrzají, takže všichni už vědí, že jsem vyšla z pokoje ven. Editin pokoj mám vedle svého. Když otevřu dveře vidím samu sebe o pár let mladší. Edita má očividně ten stejný problém s postelí jako já. Chvíli ji jen tak sleduju jak se snaží najít optimální polohu a vrčí do polštáře. Nakonec se neudržím a vybuchnu smíchy. V té chvíli si mě všimne. ,,Připadá ti něco vtipné?'' říká se snahou o kamennou tvář, ale vidím že koutky úst se jí cukají do úsměvu. ,,Nic'' odpovídám ,,Jenom tvoje snaha o pohodlnou polohu na této úžasné posteli''. Následuje chvíle ticha a potom se obě válíme smíchy. ,,Dost už bylo smíchu.'' vysoukám se zebe. ,,Co takhle jít do parku? Aspoň na chvíli vypadneme. Co říkáš ?'' nadšeně kýve hlavou.
V parku není moc lidí, ale tím lépe pro nás, ne ? Když přijdeme k hřišti Edita je úplně jiná. Je jako štěňátko které poprvé vidí sníh. Je tak šťastná. Sedám si na lavičku a sleduju jak si hraje s ostatními dětmi. ,,Mary'' slyším. Mary mi říká jenom Edita, nikdo jiný. ,,Copak je ?'' odpovídám pohotově. ,,Můžu si jít hrát s dětmi schovku ?'' ptá se a naléhá. ,,To víš že jo. Jen mi slib, že na sebe dáš pozor, ano ?'' teď naléhám já. Běží ke mě aby mi dala pusu na tvář ,,Slibuju'' říká a dobíhá děti. Začíná pofukovat. Uvažuji jestli se Edita dostatečně oblékla. Myslím že ano. A navíc, hraje schovku takže určitě běhá. To znamená že jí musí být teplo. Zatímco sedím na lavičce a čmárám si do deníku začíná mi být chladno. Rozhlížím se co bych mohla udělat. Rozhodnu se pro čaj z automatu. Beru si svůj teplý hrníček a čajem který mě rychle zahřívá a dodává mi pocit blaha. Ten pocit ale ve chvilce mizí. Slyším jekot. Jekot jaký může vydat jen holčička. Jen ta jediná holčička na světě. To největší neviňátko jaké znám. Z hrdla se mi dere výkřik ,,Edito !''
ČTEŠ
Maria's story.
RomanceStalo se vám někdy, že jste si připadaly jako by se vše špatné seskupilo a zaměřilo se na vás ? Jako by jste byli pod lijákem špatného ? Ale říká se, že z každého špatného může být něco dobrého, pokud tedy věříš. Patnáctiletá Maria se o tom sama pře...
