Poslední, kdo stojí v cestě

Prolog

Nebyl jsem u toho, když mou ženu podřízli jako prase na porážku, šestiměsíční dceru utopili ve vaně, rodiče zastřelili při práci na zahradě, sestru znásilnili a vykuchali, bratrovi a jeho ženě zlomili vaz při večerní procházce parkem, tetu otrávili, sestřenici a její dceru zastřelili ve spánku. Všechno udělali v jeden den, v jeden zkurvený pátek, když byl pracovně mimo stát a musel jsem řešit zkurvený prodeje nových drog. V ten den jsem měl zemřít. Vím to a vyčítám si, že jsem nebyl doma, abych umřel s nimi. Uvažoval jsem o sebevraždě hned v ten den, co mi byla "šetrně" oznámena ta tragédie. Psalo se o tom v novinách, každý se mno chtěl dělat rozhovor, byl mi doporučen psycholog a pracovní volno nebo nemocenská, ale všechno jsem striktně odmítal. Můj cíl- najít ty zmrdy, kteří mi vzali jediný smysl života nebo spáchat sebevraždu.

Tím, že jsem dělal u policie jsem mohl sledovat vyšetřování případu "K29B83", sice mě k tomu nikdo nepustil přímo, ale měl jsem konexe dost velké na to, abych věděl o každém detailu, o každém jednom novém důkazu, seznam podezřelých, fotky z míst činu, pitevní zprávy, měl jsem k dispozici úplně všechno, ale nic z toho nedávalo smysl, nedokázal jsem si to spojit dohromady. Byly tam detaily dost podstatné k tomu, aby mi to aspoň trochu dávalo smysl.

Po půl roce bylo ze dne na den okamžitě zastaveno vyšetřování případu K29B83. Veškeré důkazy se zapečetily do krabice a vložily do trezoru s nálepkou "Přísně tajné" na rozkaz FBI. Federálové, vždycky se serou do práce, který nerozumí. Jejich velitel je mladej čurák, který se tam dostal omylem a otevírá si hubu na lidi, kteří toho ví víc než on. Dělá tam akorát bordel, dělá si, co chce a vláda to přehlíží, jako kdyby jim na tom nezáleželo. Každýmu muselo dojít, že v tom bude něco víc, tohle normálním lidem nemůže projít, ale nikdo se v tom nechtěl vrtat, aby nešťouchl do vosího hnízda.

V tom případu muselo být něco víc, to bylo jasné už od začátku, proč by jinak někdo jen tak vyvraždil celou rodinu, která ani nežije ve stejným státě? Přesně tak, nikdo by to neudělal. Moc práce s organizací, spoustu hodin strávených sledováním osob i okolí, desítky měsíců přesného plánování, trénování synchronizace, předvídání chování. Tohle bylo na rozkaz, ale na čí rozkaz? To je otázka, na kterou jsem hledal každý den odpověď. Ale jak to zjistit, když nemám žádná vodítka?

Jak najít někoho, po kom není žádná stopa?