Výjdu ven všechno na mě padá, nechci se schovávat za každý barák.
Čau, já jsem Beef a teď říkej mi voják.
Plním si sny a je těžký to ustát, víš.
Někdy tvý kroky jsou složitý a z koberce přecházíš do trní.
Zmije jsou kolem a jsou fakt šťastný, když ty trpíš největší bolestí.
Stop!
Všechto to vypnem hned těďkon.
Nasadím boty, jdu tam kde je světlo.
Ticho, klid, nebe nebo peklo, zima nebo vedro, nic nebo všechno. Hmm.
Je to tak úžasný, když poznáš ten pocit vítězství.
Je to dlouhá cesta za štěstím, ale stojí to za to, tak běž za ním.
Jsme jako polety v letu a neznáme větu, že nejdou ty cíle do poslední chvíle a víme co chceme, když za tím si jdeme v proudu těch částí do zapadlejch básní.
Jsme víra my sami a točíme klamy, co stávaj se skutečnou věcí nebezpečnou.
Vidím tě sedět doma, pořád neděláš nic, máma se ptá: Kdy už začneš žít?
Dým z cíg je všude kolem, tvůj pokoj a ty, jenom bordel a hry.
Co je tvý vítězství vidět rodiče z tebe tak zklamaný, jenom marně vzpomínat na dětství, když kámoši byli bylo by to výborný.
Teď je to všechno jinak, ty sedíš doma jenom cíga a nuda, život ty utíká, jako voda, holka je pryč, byl jsi pro ni nula.
Jsme jako polety v letu a neznáme větu, že nejdou ty cíle do poslední chvíle a víme co chceme, když za tím si jdeme v proudu těch částí do zapadlejch básní.
Jsme víra my sami a točíme klamy, co stávaj se skutečnou věcí nebezpečnou.
Uooooooooouuuooooooooooouu.
Uoooooooouuuuuoooooooouuu.
Jsme jako polety v letu a neznáme větu, že nejdou ty cíle do poslední chvíle a víme co chceme, když za tím si jdeme. Nasaď si boty svý vyjdi ven, hlavu nahoru, patří ti svět.
Jsme jsko polety v letu a neznáme větu, že nejdou ty cíle do poslední chvíle a víme co chceme, když za tím si jdeme v proudu těch částí do zapadlejch básní.
Jsme víra my sami a točíme klamy, co stávaj se skutečnou věcí nebezpečnou.
