Můj "ztracený" kámoš

Další setkání

Po posledním setkání jsme se ještě párkrát viděli když jsem ho doprovázela po obchodech.. Vždy když se mi ozval s návrhem na venek ani jsem neváhala a odpovídala "Ano, půjdu ráda." Kdybych vám ale měla popisovat každý venek asi by vás to omrzelo ale předsi jen byl jeden venek který se od všech ostatních lišil jak lokalitou tak tím co se dělo...

************************************

Nyslela jsem si že to bude normální venek ale nebyl.. Změnili jsme lokalitu protože jsme jeli k Hlučínskému jezeru.. Celý venek ale začal tak nějak zvláštně jenže se to táhlo po celém odpoledni... Začalo to tím že mi ujela tramvajka a tak jsem mic nestíhala ale vše se povedlo a stihli jsme vše na vteřinu přesně párkrát jsme přestoupili a když už jsme konečně jeli finálním autobusem co nás měl dovést na místo stala se další věc.. Já a Damien jsme seděli na sedadlech heli už jsme asi deset minut když mě velmi nepříjemným způsobem oslovil postarší pán o berlích a řekl mi něco ve stylu "To je dneska doba ani starého člověka o berlích nepustíš si sednout ale sama si tu vysedáváš jako královna.." tak jsem se bez jakéhokoli projevu nespokojenosti zvedla a slušně jsem se omluvila a řekla jsem že jsem si pána nevšimla a myslela jsem si že je to ukončeno ale zmýlila jsem se protože pán měl na mě ještě spoustu připomínek a tak jsem mu jen řekla "Myslím si že není důvod to tady rozebírat protože jsem neměla žádné připomínky ikdyž jste mě dosti neslušně oslovil a navíc jsem se vám ještě omluvila a tak nevím co stále řešíte..." Pak už jsme si jen povídali s pánem který mi velmi rozumněl.. Když jsme tedy konečně dojeli na místo dali jsme se směr jezero společně s Damienovým psem Badym.. Pár metrů od jezere byla taková malá hospůdka kde jsme si chtěli koupit pití a tak jsme vešli a čekali na obsluhu.. Po asi pěti minutách čekání do hospůdky vtrhla mladá slečna a pustila se do mě se slovy "To si neumíš po svém psovi ani uklidit??" a já odvětila "Zaprvé ten pes není můj ale tady od mého kamaráda a za druhé náš pes to nebyl..." a slečna jen nasraně vyjekla "Nedělej ze mě blbou jsem maminka a mám tady kočárek a ten váš pes se vydělal do prostřed chodníku přímo tady před hospodou!!" a já s ledovým klidem řekla "Madam ale my už tady asi pět minut čekáme na obsluhu takže jsme to nemohli být.." a ona opět vyjekla něco ve stylu že mě viděla jak se ještě otáčím aby mě nikdo neviděl a začala mi nadávat a tak jsem k ní napisledy promluvila se slovy "Laskavě mi nenadávejte ano a uklidněte se nebyl to náš pes a tak nás neobviňujte.." ale už jsem byla dost naštvaná a Damien mě dost klidnil jinak bych po ní už asi vyjela... Když už jsme tedy usoudili že tady asi nic neseženem tak jsme se vydali opět k jezeru... Došli jsme k jezeru a Damien točil video jak hází Badyho do vody a koupe se s ním.. když měl dotočeno ještě jsme blbli u jezera a protože on už měl riflové třičtvrťáky mokré tak samo sebou musel polít i mě aby nebyl mokrý sám :D a tak mě asi dvakrát polil vodou a jednou se mě snažil hodit do jezera :D ale já se nedala a při tom jak jsme se prali jsme se nějak dostali opět k objetí.. Takhle mě sám od sebe ještě párkrát objal a já byla dost zmatená protože takhle "přítulný" ještě nikdy nebyl mno a když jsme "tančili" a dělali blbosti u hudby tak na mě "spadnul" tak šikovně že mi dal pusu.. Nevěděla jsem co dělat a tak jsem jen zaseknutě zůstala stát a on se mě zeptal na něco jako "Vadí a nebo jen překvapená?" a já řekla "Překvapená" ale nějak jsem to přešla a moc nad tím nepřemýšlela.. Seděli jsme u jezera a povídali si když mi nahednou řekl "Víš ono je pro kluka dost těžké mít rád holku.." v tom momentě jsem se jen usmála a řekla "Jo já vím.." a bavili jsme se dál.. Pak už jsme byli na odchodu a zkusili jsme se vrátit do té hospůdky jestli tam něco nesplašíme aspoň teď a ono se poštěstilo protože tam byla obsluha a tak jsme si objednali.. Došli jsme na autobusové nádraží a chvilku si počkali na bus.. Když už jsme se těšili domů autobus najednou nahlásil konečnou zastávku a tak jsme s podivením vystoupili a zašli za řidičem co se děje a on jen hnusně odseknul jestli jsme dizlektici nebo neumíme číst a my jsme se bránili že umíme jen že měli napsáno že pojede jinam a on opět odseknul že jede dobře a tak jsme se ještě zeptali kde najdeme nejbližší zastávku a on že musíme přes pole a tak jsme se otočili a odešli.. O pár metrů dále stála další cedule s časy odjezdů a příjezdů autobusů mno a našli jsme tam i číslo daného autobusu.. Měl jet za pár minut a tak jsme počkali.. Když autobus konečně vyjel otevřel kvůli nám jen přední dveře.. Dva lidé prošli před námi bez jedibého slova ale nás se zeptal jestli máme jízdenky a Damien se zeptal "A vy jste revizor nebo co?" autobusák jen zamrmlal že on vybírat jízdenky může aže pokud je nemáme tak máme vypadnout.. Autobus odjel a my věděli že nestíháme domů ale neztráceli jsme hlavu a šli se na cestu zeptat do protější hospůdky kde jsme si vzali rovnou i nanuky.. Byli tam knám milí a my se podle rad vydali na cestu.. Po cestě jsme se ještě ptali dvou slečen které k nám byly velmi vstřícné a ukázali kudy máme jít a my je poslechli.. Po cestě jsem byla dost na nervy a tak mě Damien pořád uklidňoval a já byla ráda že jedu s ním a né s někým jiným... Když už jsme konečně jeli domů oba i s Badym jsme byli vyčerpaní.. Já Damiena doprovodila domů a vydala jsem se také domů.. Došla jsem domů dala si sprchu a šla spát....

Já děkuji za přečtení další části tohoto příběhu snad se vám líbí a snad není moc dlouhá, pokud se líbí byla bych ráda za patřičný vote :) Ještě jednou děkuji a uvidíme se příště......