Šouravým krokem jde ke staré budově. Je zataženo, ale pořád dost teplo a už v této ulici nějakou dobu bloudí. Za sebou táhne velký černý kufr na kolečkách a doufá, že ho GPSka tentokrát nezklamala.
"No, snad jsou to ty správný dveře....." mumlá si pro sebe a mezitím odemyká klíčem, který dostal při přihlášení na tuto kolej před pár měsíci, když tu byl ještě s rodiči. Když se mu to povede, s námahou vytáhne kufr po schodech do prvního patra. "Ještě, že mám byt v prvním patře a číslo toho bytu je jedna! To se bude dobře pamatovat když přijdu z nějaké pařby v náladičce." řekne si a začne někde po kapse hledat druhý klíč, od bytu.
Když se mu konečně podaří odemknout, vejde dovnitř a na chodbě uvidí dobře známé, červené tenisky. "Aha, tak už jsi tady!" zahuláká dovnitř.
"Ahoj, Theo!" uslyší z útrob bytu hlas své kamarádky a rychlé kroky, jak k němu míří.
"Ahoj, Jul..." než ale stihne doříct její jméno, někdo vrazí do dveří a on tak přepadne přes svůj kufr a leží na zemi.
"Já jsem srazil tady toho chlapce, pardon." nevinně se uculí neznámý kluk s taškou v ruce.
"Ehm, ty jsi?" ptá se pobaveně Juliet, která zrovna dorazila na chodbu.
Theo ze země akorát vykuleně čučí na příchozího a bolestivě si mne naražený loket.
"Jsem Andrew, váš nový kamarád." řekne kluk a pomůže mu zpátky na nohy.
"No tomu říkám výborné entreé, Andy." ušklebí se na toho nešikovného kluka.
"Já jsem Juliet a tenhle pošuk je Theo." řekne dívka.
"Omluvte mě, jdu si zabrat postel a vybalit si." prohlásí Theo a ty dva nechá v chodbě.
"Vítej v novém domově." vyhrkne nadšeně Jul a Andrewa obejme na uvítanou. Ten se odtáhne a zacouvá: "Tak dobře se ještě neznáme, pomoct!"
"Promiň." zasměje se Juliet nervózně. "Jen mám ráda nové lidi. Dáš si něco k pití? Už tu nějakou dobu jsem. Jakto, že vám to tak trvalo?"
"Jo, brzo už nový nebudu. Ujel mi vlak, co jel v sedm, tak jsem musel jet dalším. Nemůžu za to, že měl zpoždění až přijel a teď." zabručí. "Pití teď nechci, díky, radši mi řekni, kde se můžu rozvalit." rozhlíží se kolem.
"Jasně, určitě! Tenhle pokoj je můj," ukazuje na dveře, "tam budete bydlet vy." ukáže někam do háje, kam se Andrew vydá.
Theo si mezitím začne vybalovat. Zkontroluje, že jsou dveře zavřené a vytáhne z kufru svojí dečku. "Hlavně, ať jí nikdo nevidí, hlavně ne ten novej." řekne si a nacpe ji pod poltář.
V tu chvíli tam vrazí Andrew. Theo se ho lekne a instinktivně si sedne na postel, aby ji nebylo vidět.
"Hej, dávej pozor, když sem vpadneš nebo z tebe budu mít brzy infarkt." podotkne Theo dotčeně.
"Co to tam schováváš?" zvědavě nakukuje nový spolubydlící.
"Já vůbec nic, a i kdyby jo, tak na to, abych ti to řekl se ještě moc neznáme, zatím..." snaží se vypadat drsně, ale lehce se začervená.
"Tak já se podívám sám!" přejde k Theovi a snaží se ho všelijak zvednout.
"Nech mě!" brání se Theo, ale Andrew si na něj sedne, aby se nemohl hýbat, chytne mu ruce nad hlavou a druhou rukou šmátrá pod ním, aby mohl vytáhnout skrytou dečku.
Otevřou se dveře, ve kterých stojí Juliet: "Uvařila jsem vám ča-... Co se tady, sakra děje?"
"Tohle je přesně, jak to vypadá!" houkne Andrew na spolubydlící a snaží se dál.
