Už 3 měsíce jsem se řezala..
Hrála přetvářky a falešně se usmívala..
-Řezala jsem se s kamarádkou,ale ona to brala jako srandu.Když se ze srandy začali řezat i spolužáci,řekla jim že jsou to kreténi že se řežou ze srandy..ale ona?
Ona dělala to samé a myslela si že i já, se řežu jen kvůli tomu , abych vypadala drsně s jizvama po celém těle..
Ale takhle to nebylo, byla ve mně úzkost,strach,problémy s rodinou a potom to hlavní..:
Problémy s klukem kterého jsem milovala a on na mě jednoduše *sral*..
Všechno tohle se na mě valilo každý den..Možná jsem to řezání ze začátku brala jako srandu ,ale potom..Potom jsem nemohla přestat..Byla to jako droga.A pak se stalo to nejhorší..I za blbou malou urážku jsem psychycky začala padat a musela se řezat víc a víc..Nemohla jsem přestat..
Potom to začalo i ve škole.., musela jsem se řezat kružítkem..Byla jsem tak nadně že když mi řekl někdo "jsi blbá" já se řízla.
Nevadily mi celé ruky od krve.
Stokrát jsem se chtěla zabít a mohl za to hlavně ten kluk.
Celé noci jsme jen proplakala a prořezala..Měla jsem jizvu přes jizvu..Byla jsem psychycky i fizycky na dně.Nevěděla jsem co dělám ani říkám.A nejhorší na tom bylo že tomu klukovy tu bylo jedno.
Po určité době (asi po 2 měsících) se objevil někdo kluk který byl úplně jiný než ten..Byl hodný a naslouchal..Pomáhal mi a ani to nevěděl..Pomalu jsem se přestávala řezat a začala jsem na tom být líp..Pomohl mi i ten jeho krásnej úsměv,provokace ,ale hlavně důvěra..
-On mi věří a toho si nesmírně vážím<3.V poslední době jsem se přestala řazat ,ale jizvy tam už budu mít na věky..
-Tímhle ti chci říct,važ si sama sebe a NEŘEŽ SE!Ani nejkrásnejší kluk/holka světa ti za tohle nestojí..!!
