Rovino zlatem protkaná,
nad níž si křehká fatamorgana
pohrává laškovně a kouzelně —
znáš ještě svého syna? — Poznej mě!
Pravda, je tomu dávno, co jsem vzhléd
zde u topolů k nebi naposled
a podivil se na obloze půvabu
velkého V odplouvajících jeřábů,
co na prahu zde domu předků svých
jssm šeptal slova loučení a zjih,
a žehnající slova matky mé
odnesly dávno vichry studené.
Od těch dob řada let ss zrodila
a řadu pohřbila jich mohyla
a v káře štěstí proměnlivého
jsem poznal kraje světa širého.
Širý svět je nám školou života,
co potu stála mne v něm nuzota,
když tvrdá cesta vedla přes houští
a často jsem se octl na poušti!
Poznal jsem — jako nikdo jiný snad —
když zkušenost mi z číše tolikrát
jen temnou hořkost nabízela pít —
že raděj pil bych smrt a nechtěl žít!
Nyní však žal a častých strastí zlo,
jímž srdce mé tak často pukalo,
i vzpomínku na trýzně, jež jsem žil,
pláč svaté radosti mé v slzách smyl;
vždyť tam, kde v křehké kolébce
jsem chutnal sladké mléko mateřské,
tvář dnů tvých, sladká, krásná vlasti má,
na tvého syna věrného se opět usmívá!
ČTEŠ
Blesky rozhněvané i křídla motýlí
Poetry... Až jednou zotročený lid, jho střásaje, se půjde bít a rudé prapory se slijí s jeho rudou tváří a na praporech psáno bude svatozáří: - Světovou svobodu! a od národa k národu to heslo půjde od východu na západ a všude s tyranií bude bojovat, tam p...
