opravdu tě miluju? ( ff -jmenuju se Martin)

*13*- začátek

Všichni si přečetli svoje papíry, každý měl jiné věci. Koukla jsem se na Martina s otázkou "jak dlouho ta hra potrvá?" A koukla jsem mi hluboko do očí, poněvadž je asi o hlavu větší mě já tak jsem zvednout hlavu." Budeme tam tak dlouho dokud to všechno nesplníme, takže klidně přez noc" řekl starostlivě Martin "to bude zajímaví" odpověděla jsem.
Všechny skupiny si nastoupily na startovní čáru. Od vedoucích dostali barvy aby se jednotlivé týmy rozeznali. Modlila jsem se aby jsme dostali černou. Ale tým před námi si jí vzal... Tak jsem nechala vybrat Martina a vybral moudrou, modrá mi nevadí jsem ráda, že nevybral růžovou. Můj mozek by spáchal sebevraždu kdybych měla na sobě růžový pruh látky.
Hlavní vedoucí ještě vysvětlovala kam až se může chodit. A v pravidlech je že nám můžou ostatní tými ukrást naše věci. Trochu mi to připomíná Hunger Games jenom že se tam nebudeme zabíjet.
Koukla jsem se po ostatních týmech s Martinem si nejsme tak věkem odlišný jak Anežka která dostala do týmu 10 letýho prcka.
Dobře jí tak. A Katka... No není na to o moc líp, ale Linda se perfektně baví s tou její kamarádkou. Otočila jsem se na Martina který na mě koukal. Tak jsem na něj taky Koukala. Ty jeho smaragdově zelené oči zbožňuju. Byli jsem úplně mimo.
Ozval se výstřel a to máš probudilo. Všichni se rozeběhli do lesa. Na nic jsme nečekali a běželi jsme taky.
Hlavně se nesmíme rozdělit znělo mi hlavou. Běžela jsem vedle Martina "musíme se vzdálit od ostatních" řekl Martin a já kývla a běžela jsem dal. Rozhlížela jsem se po lese furt jsem viděla skupiny, ale už né tolik jak na začátku. Doběhli jsme do bodu kde už nikdo nebyl. "Tady.. by jsme si.. mohli udělat... Přístřešek" lapal po dechu Martin
"Na co?" Zeptala jsem se "má prý pršet a být tady v dešti díky nechci" odpověděl mi "fajn jdu pro dřevo" řekla jsem a šla jsem "fajn ale zkus nedělat moc velký ramus, čím míň lidí o nás bude vědět tím líp pro nás a zkus to dřevo sehnat i na oheň" řekl a někam odešel a já šla na to dříví. Posbírala jsem nějaký chroští a větve buď velký nebo malý a šla jsem zpátky. Martin tak ještě nebyl. Tak jsem šla hledat kameny  na ohniště. Kameny byli nedaleko a když jsem šla zpátky zarazil na pozoruhodný předmět. Vypadal jako koule a měl na sobě modrou barvu. Sáhla jsem po něm. Zachrastila jsem s ním. Něco bylo vevnitř. Přemýšlela jsem že bych to otevřela tady ale radši ji donesu k nám na místo. Martin tak ještě nebyl. Kameny jsem položila vedle větví. A já si sedla na pařez který byl asi metr od kamenů a dřeva. Začala jsem zkoumat kouli, byla docela velká měla asi 25 cm. Otáčela jsem jí, až jsem zjistila že se ta věc dá otevřít. Otevřela jsem to byl v tom lístek. Jasně jak v Hunger Games. Nezmrzni  tam stálo dál tam byla úplně důkladně složená deka aby se tam vešla, pak tam byla plachta na přístřešek a zapalovač. To se nám bude hodit.  Postavila jsem přístřešek a pod ním jsem rozložila deku. Vzala jsem kameny a asi dva metry dál od přístřešku jsem udělala kruh a nalámala jsem klacíky na menší a dala do kruhu. Mám ohniště teď jenom počkat na Martina. Sedla jsem si na deku a lehla jsem si a čekala. Najednou jsem uslyšela kroky. Martin pomyslela jsem si. Vyběhla jsem z přístřešeku. Abych se pochlubila co jsem našla  a postavila. Když jsem se koukla směrem kde jsem slyšela kroky. Tak tam Martin nestál. Stál tam někdo úplně jiný.

OÚ jé! Máme tu další kapitolu! Toto trvalo :D tyhle kecy stejně nikoho nezajímají takže budu ráda za hvězdičky, kommentíky a sdíleníčko ,mějte se krásně a ŠPEKÝ!