Můj život- Můj terst

Park

Po hodině ke mě přiběhla Tess a začala se vyptávat kdy mám mimo školu čas že by jsme se sešli a vypracovali ten referát. "No...možná středa? Nevím..." Popravdě jsem měla čas skoro pořád ale představa, že už zítra bych měla mluvit s Hailie mě doopravdy děsila. Tess ještě něco drmolila ale já ji vůbec nevnímala a vymýšlela nějakou výmluvu proč nemám čas. Najednou se u mé lavice objevila Hailie, "takže...kdy na tom budem pracovat?" zeptala se "je mi to jedno, domluvte se spolu, kašlu vám na nějakej debilní referát" zvedla jsem se a odešla pryč.

Po škole jsem šla do čajky a tam jsem se opila mnohem víc než jsem měla v plánu, už byla skoro jedna hodina v noci  a všichni šli domů, zaplatila jsem a velice vrávoravou chůzí se vydala na cestu. Vzhledem k tomu, že jsem už u sebe neměla žádné peníze na autobus, musela jsem jít pěšky. V parku se mi udělalo špatně a pozvracela jsem se, pak jsem si sedla na lavičku a tam usnula. Probudil mě až ranní mráz který mě bodal do tváře. Posadila jsem se a podívala se na mobil kolik je hodin, 5:27 aha, tak dneska školu asi vynechám, pomyslela jsem si a chytla se za rozbolavělou hlavu, seděla jsem tam asi ještě půl hodiny a pozorovala dvě malé veverky které vesele poskakovaly v podzimem zbarvených korunách stromů. "Ehm...jsi v pořádku?" zaslechla jsem dívčí hlásek. Byla to Hailie která si šla jako každé ráno zaběhat, kdo jiný, teď jsem si připadala jako v nějakém šíleném filmu o lásce. "J-jo, jsem..." zakoktala jsem zimou rozklepaným hláskem a sklonila hlavu, nechtěla jsem, aby mě viděla v tomhle stavu. "Ne nejsi, jsi úplně zmrzlá" Řekla Hailie a sedla si vedle mě. "Jsem v pořádku, nic mi není" trvala jsem si na svém "pojď, udělám ti čaj" zvedla se z lavičky a natáhla ke mě ruku aby mi pomohla vstát. " To zapomeň" řekla jsem neoblomě a upřela zrak na displej mobilu "hele je mi úplně jedno co proti mě máš, tady tě přece nenechám"  řekla a vytrhla mi mobil z ruky "hej vrať mi ho!"rozkřikla jsem se  a natáhla se po mém mobilu  "vrátím, když půjdeš se mnou" řekla a vydala se směrem k jejímu baráku. Šla jsem za ní, co jiného mi zbývalo. Držela jsem se asi dva metry od ní a nervózně si mnula zmrzlé prsty. Za pár minut jsme byli u ní. "posaď se, udělám ti čaj" řekla a zmizela v kuchyni. Ještě před rokem byl tenhle byt jako můj domov, trávila jsem tady s ní všechen volný čas, dokonce jsem jí pomáhala natírat tenhle pokoj, asi v 7. třídě, byli jsme celé špinavé od barvy a její taťka nás pak hrozně seřval ale stejně nás pak vzal na koupaliště...byly to hezké vzpomínky, musela jsem se nad tím pousmát. "Copak?" zeptala jsem se Hailie když jsem si všimla že se na mě kouká, "nic, jen mě udivuje že se ještě umíš usmát" odpověděla a podala mi čaj, rychle jsem kolem hrnku obmotala zmrzlé prsty abych se zahřála. "Za půl hodiny začíná škola, půjdeš?" zeptala se Hailie, "vážně? V tomhle stavu? Ne" "oukej, ale já ano takže to dopij, nechci přijít pozdě" oznámila mi Hailie "jasně" odpověděla jsem a napila se horkého čaje.

Celou cestu domů se mi na tváři míhal lehký, skoro nepatrný úsměv, i přes odpornou kocovinu mi bylo celkem dobře z toho, že jsem mluvila s Hailie. Doma jsem padla do své postele a během několika minut jsem usnula se vzpomínkami na dnešní ráno.