V náručí svého pána

Kapitola 14. Daniel Smith

Seděli jsme už nad nejméně pátou skleničku vína, které jsem samozřejmě neustále zapíjela vodou a doufala, že to sníží celkový účinek alkoholu.

"Jste skutečně zajímavá, Anno. Fascinujete mě. Takže, shrnu si to. Jste z Kalifornie, momentálně pracujete jako servírka v kafetérii Manny's three beans a vystudovala jste státní školu ve Washingtonu. Jste mladá, budoucí matka a nemáte partnera..." Usmál se Daniel a sepjal ruce. Jak bylo možné, že byl stále střízlivý?

"Mhm, ano. Můj životní příběh..." povzdychla jsem si a olízla si rty. Neměla jsem zdaleka špatný život; ale dobrý nebyl. Nebyl takový, jaký jsem si přála. V jaký jsem doufala. Z dumání mě zpět do reality přivedla Danielova ruka, přikrývající tu mou.

"Mám pro tebe nabídku." Řekl odhodlaně, ale po tváři se mu stále rozplíval vřelý úsměv.

"Nabídku?" Podivila jsem se. Před několika hodinami jsme se poznali, co mi chce nabízet?

"Chci... přeji si, abyste pro mě pracovala." Promluvil znovu Daniel a v očích se mu zablísklo. Jakási zvláštní jiskra.

Zarazila jsem se. To je, o co mu šlo? Mírně jsem naklonila hlavu na stranu, zřejmě lehce nepřesvědšena.

"Prosím." Jeho hlas zjemněl, byl tišší. "Anno, poslyš, pracovala bys pro mě jako moje osobní asistentka. Lepší práci bys hledala dost těžko, věř mi. Být svobodnou matkou je dost těžké, uživit sebe a dítě-"

"Co o tom můžeš vědět? Byl jsi někdy rodič?" Vyjela jsem po něm; znělo to o dost nepřátelštěji, než jsem zamýšlela.

Daniel si povzdechl a na okamžik vypadal poměrně zklamaný.
"Ne, ale mám s tím zkušenosti. Žil jsem sám, se svou matkou. Musela deno denně pracovat, ve dne v noci. Bylo těžké uživit dva hladové krky."

Poraženecky jsem našpulila rty. Kruci.
"To jsem netušila." Zamumlala jsem a nepříjemně se zakroutila na místě.

Daniel se opět pouze usmál a zhluboka se nadechl. "Je dost pozdě. Odvezu tě domů... tedy, pokud dovolíš."

Bože, ty oči. Ten pohled. Ty rty a on celý... Málem jsem začala slintat.

"Anno?" Jeho obočí bylo mírně svraštěné, jako by byl zmatený.

"Co? Ach, jistě, um... budu moc ráda, když mě doprovodíš." Zareagovala jsem poněkud uspěchaně, nechtěla jsem ale panikařit. Ještě jsem se usmála a on mi úsměv naštěstí oplatil.

Dopili jsme víno, on mi pomohl do kabátu a rozešli jsme se směrem k východu z baru. Pohrávala jsem si s prstýnkem na ukazováčku a ještě se rozhlížela kolem, když v tom mi podjel podpatek. Zalapala jsem po dechu a už jsem viděla, jak se válím na zemi; ale to se nestalo.

Místo toho, abych si vyrazila dech dopadem, něco si zlomila, nebo aby se nedej bože stalo něco miminku, nehybně jsem ležela v náručí toho nádherného chlapa.

Daniel úsměvem odhalil řadu oslnivě bílých zubů a já se začervenala.

"Díky," hlesla jsem a pokusila se znovu najít rovnováhu; marně.

Zamračila jsem se a očima zapátrala po svých nohou, abych zjistila, proč se nemůžu normálně postavit.

"Ale ne..." zlomil se mi podpatek od mých lodiček. Skvěle.
Daniel však neváhal už ani chvíli, zdvihl mě jako bych byla Její královská Výsost a vyšel se mnou ven z baru; a takovou elegancí.

Neubránila jsem se tichému vypísknutí, ale hned nato jsem se musela zasmát.
"Páni, ty jsi ale gentleman."

"To je přeci jasné, nebudu se chovat jako zvíře ke někomu tak křehkému a krásnému, jako ty." Vytasil ten oslňující poloúsměv.

Začervenala jsem se a pozorovala ho, jak si mé nohy opřel o své stehno. Cítila jsem ty flexující svaly, no kruci. Zašmátral v kapse od kalhot a vytáhl klíčky od auta, kterými odemkl stříbrné Porsche opodál.

"No tohle..." zatajila jsem dech, když otevřel dveře na straně spolujezdce a opatrně mě naložil dovnitř.

S úsměvem obešel auto a rozhlédl se po ulici, než nasedl a nastartoval. "Tak, kampak to bude?"

Prozradila jsem mu adresu svého bytu a on šlápl na pedál.
"Byl to krásný večer." Podotkla jsem poněkud stydlivě, hrající si s kamýnky na mém psaníčku.

"Taky si myslím, moc rád jsem tě poznal..." Uchechtl se Daniel a zabočil doprava, směrem k ulicy ve které jsem bydlela. Za necelých deset minut jsme dorazili na místo. Neskutečný.

Pousmála jsem se a odepla bezpečnostní pas. Než jsem ale stihla otevřít dveře, pocítila jsem jeho ruku na svém stehně.
Zalapala jsem po dechu a zapadla zpět do sedačky, zírající na něj zmateným pohledem.

Daniel se ke mně naklonil a uchopil mě prsty za bradu. Hlavu mi naklonil na stranu a do ucha mi zašeptal; "Promyslete si mou nabítku, slečno Foxová... nedávám je kde komu." Políbil mě na líci a já ztěžka polkla.

"Dobrou noc, Danieli." Dostala jsem ze sebe a vystoupila z jeho auta. Zoufale jsem zašmátrala v kapse po klíčích od domu a nemotorně si odemkla vchodové dveře. Naposledy jsem se ohlédla; usmíval se na mě a mával mi... svůdník jeden mizerný.

Zabouchla jsem dveře a vyšla schody, míříc zpět do mého bytu.