Jak dlouho?!😔

3.kapitola

27.6 Úterý

Probudila jsem se v noci okolo dvou ráno zvedla jsem se a šla k zrcadlu vedle skříně . Postavila jsem se přímo před něj a dívala jsem se na sebe prohlížela jsem každý detail na sobě , ale najednou jsem si všimla černé siluety za mnou ... Vypadala přesně jako moje máma , ale byla pohublá s dlouhými nohami a tmavými rozpuštěnými vlasy ... Hned jsem se otočila ...Nikdo ... Podívala jsem se zpátky do zrcadla v zrcadle stála kousek vedle mě ...Byla o poznání vyšší než já ... Podívala jsem se vedle sebe ... Zase nic ... Hned jsem se podívala před sebe... Stála přímo přede mnou měla světlé oči a vražedný výraz ... Začala se mnou třást jak kdyby mě chtěla zabít... Začala jsem hrozně křičet ...

,, Sofie !! Sofie! " křičela babička která se mnou třásla , aby mě probudila . Celá zpocená jsem otevřela oči . Do očí mě udeřila záře rozsvícené lampy . ,, C-co je ? Co se děje ? " křikla jsem rozpačitě a zmateně . ,, Jsi v pořádku? Hrozně si křičela a jsi celá zpocená nejspíš máš horečku ." řekla už trochu klidněji a sáhla do šuplíku pro teploměr . Podívala jsem se na hodiny ... Byli přesně dvě hodiny . Babička mi dala teploměr a já se posadila . ,, Noční můra ." řekla jsem potichu a prolomila jsem ticho . ,, Co se tam dělo ? " podívala se mi do očí . ,, *píp* *píp* " zapípal teploměr a já si ho vyndala z podpaží a podívala jsem se na něj . ,, 38,8 " pověděla jsem potichu a dala ho na noční stolek . ,, No ... Probudila jsem se v noci šla jsem k zrcadlu pak se za mnou objevila nějaká ženská a snažila se mě zabít . " potichu jsem odpověděla na její otázku . ,, Jo tak ... No asi jdi zase spát bude to dobrý.. dobrou noc ." řekla babička a dala mi pusu na tvář .

Tu noc jsem už neusnula pořád jsem se jen převalovala v posteli . Přemýšlela jsem ... koukala do stropu ... a pak jsem se rozhodla , že napíšu Filipovi ... vzala jsem mobil ... udeřila mě silná záře do očí a tak jsem si ještě před tím snížila jas a rozklikla si messenger . Byl online ...

Já : čauky nemůžu spát ... nemůžeš ven ? nudím se ..

Filip :3 : taky nemůžu usnout ... no když nějak potají vylezu oknem tak jo :D

Já: no tak na našem místě v lese za deset minut ok ? :)

Filip :3 : dobře dobře ...hned tam budu tak tam čekej =D

Tuhle zprávu jsem si jen přečetla a okolo čtvrté ráno jsem si obula boty vzala mikinu a šla ven...

Pomalu jsem se vláčela lesem k našemu místu u potoka. Sedla jsem si tam na lavičku a čekala jsem na Filipa až přijde. Po chvilce čekání jsem za sebou slyšela křupání větviček. Rychle jsem se otočila a tam asi tak dvacet metrů stál tmavovlasý kluk s černou mikinou . Hned jsem Filipa běžela obejmout.

,,Ahoj není trochu divný se tady scházet ve čtyři ráno?" řekl se smíchem když mě pustil ze svého objetí. ,, Hele já myslím , že zas tak ne. " usmála jsem se na něj a podívala jsem se mu hluboko do jeho světle zelených očí ... Najednou jsem cítila takový divný pocit neumím ho popsat, ale bylo to hodně divný. Uhla jsem pohled a dodala jsem ,, no někdy to musíme zopakovat." podívala jsem se pak znovu na něj a usmála jsem se. Úsměv mi opětoval a šel se posadit na lavičku k řece. Sedla jsem si vedle něj a jen tak se dívala na řeku a poslouchala ten krásný zvuk. ,, Proč si se vůbec chtěla sejít takhle brzo ráno?" podíval se na mě trochu nechápavým pohledem, ale hned potom se tomu zasmál. ,, No měla jsem noční můru a nemohla jsem spát." řekla jsem bez toho aniž bych se na něj podívala. ,, Jaká noční můra? O čem byl ten sen? " začal se hned vyptávat. ,, No...Probudila jsem se v noci okolo dvou ráno zvedla jsem se a šla k zrcadlu vedle skříně . Postavila jsem se přímo před něj a dívala jsem se na sebe prohlížela jsem každý detail na sobě , ale najednou jsem si všimla černé siluety za mnou ... Vypadala přesně jako moje máma , ale byla pohublá s dlouhými nohami a tmavými rozpuštěnými vlasy ... Hned jsem se otočila ...Nikdo ... Podívala jsem se zpátky do zrcadla v zrcadle stála kousek vedle mě ...Byla o poznání vyšší než já ... Podívala jsem se vedle sebe ... Zase nic ... Hned jsem se podívala před sebe... Stála přímo přede mnou měla světlé oči a vražedný výraz ... Začala se mnou třást jak kdyby mě chtěla zabít... Začala jsem hrozně křičet ..." (ano je to zkopírovaný ze začátku #sorryjako😂) řekla jsem zamlkle a hned co jsem to dořekla jsem ztichla úplně. ,, Aha. No... Nevím co na to říct je to divný. Hele kdy tvoje máma umřela? " podíval se trochu neklidně do mých tmavých očí. ,, No... Já vůbec nevím zeptám se pak babičky. " usmála jsem se na něj a opřela jsem hlavu o jeho rameno. ,, Kolik je hodin?" zeptal se mě a já ihned vytáhla z kapsy od mikiny mobil a podívala se kolik je. ,, Půl pátý. " odpověděla jsem a zývla jsem. Vzal moji knížku a začal nahlas číst. Jeho hlas byl tak uklidňující, že jsem mu usnula na rameni.

Okolo půl šestý mě probudil jeho hlas. ,, Sofie? Vstávej už půjdeme domů. " řekl mi a trochu se mnou zatřásl abych se probrala. ,, Hm? J-jo jasně už jdu. " pomalu jsem se zvedla a šla k řece si umýt trochu obličej. Pak už jsem běžela za ním a šli jsme oba domů.

Hned co jsem došla domu jsem si ještě lehla a spala, protože jsem moc nespala a v sedě na lavičce v lese jsem se moc nevyspala. Převlékla jsem se do pyžama a hned jsem si lehla do své měkké postele a usnula.

AHOJKY😅
TAK TADY MÁTE DALŠÍ KAPITOLU PO TÉ DLOUHÉ DOBĚ 😁OMLOUVÁM SE ZA NEAKTIVITU A PROSÍM NEZABIJTE MĚ ZA TO 😂 KAŽDÝ KOMENT, PŘEČTENÍ NEBO HLASOVÁNÍ ROZHODNĚ POTĚŠÍ 😉 JINAK JSTE FAKT SUPER A DÍKY ZA PODPORU 😜

TAK ZATÍM BYE BYE...💕😘