Pořád na tu osobu myslíš a jen zmínka o ní ti zrychlí tep a dodá nutkání se usmát. Když je v davu lidí tvoje oči se ihned zaměří na něj a každou chvíli k němu pohledem zabloudíš, není to ani úmyslné. V břiše máš tisíce motýlů a chceš skákat do vzduchu, ale zároveň jsi díky němu nepopsatelně klidný. Nedokážeš před ním nosit masku. Když o tobě řekne něco hezkého, neustále na to myslíš a usmíváš se, kompletně ti to zlepší den. Chceš od něho obejmout a schovat se v jeho náručí před vším zlem.
Jeho úsměv pro tebe září více jak tisíc sluncí. K existenci ti postačí pouze jeho přítomnost, nemusí k tobě mluvit nebo se na tebe podívat, stačí ti fakt, že dýcháte stejný vzduch. Jeho přítomnost tě zahřeje víc, než šálek horkého čaje v té nejhorší zimě. Jeho hlas je pro tebe jako písně andělů a zvuk jeho srdce se stává tvým. Hvězdy, déšť, bouřky, podzimní listí ani bělost sněhu se nevyrovná radosti, kterou díky němu cítíš.
Ležíš večer zabalený v dekách a dokážeš jen myslet na to, aby tě zahřálo jeho objetí. Někde náhodně uvidíš větu: Miluji tě a jeho obličej je ta první věc, na kterou pomyslíš. Nezáleží ti na názorech ostatních, ten jeho je jediný, který pro tebe má stejnou váhu jako život. Když jdete vedle sebe, máš nesnesitelné nutkání ho chytnout za ruku a pevně stisknout. Je to osoba, která ti na tváři vykouzlí nejzářivější úsměv, ale po nocích ti kvůli němu kloužou slzy po tvářích.
