Náš příběh se odehrává ve městě s názvem Brno, v tomto malebném místě žije mládý chlapec, který bude hlavním hrdinou v tomto příběhu. Jmenuje se maN (EDITED). Tato postava měří nejspíše 165 cm na výšku a na hlavě mu rostou tmavé vlasy. Vše se odehrává v roce 2016.
Bylo to asi o 3 týdny před začátkem školy co jsem se dozvěděl, že mě přijali na gymnázium. Byl jsem nesmírně šťastný, když mi to otec oznámil, ale pořad jsem měl obavy jestli mne mezi sebe spolužáci příjmou. Nastupuji přeci o rok pozďeji než oni. ,,Co když nebudu umět, to co se už učili?'', ,,Co když si nenajdu žádné kamarády?'', pořád jsem si tyto otázky kladl v hlavě.
1 DEN PŘED ZAČÁTKEM ŠKOLY
,,Panebože, je to tu.'' Zítra už jdu do nové školy, musím si vzít něco pěkného na sebe. ,,Už se nemůžu dočkat až se seznámím s novými lidmi.''
1. ŠKOLNÍ DEN
V 6:00 mě vzbudil budík. ,,Eeeh co to, no jo už vstávám.'' Vyčistil jsem si zuby, šel na snídani, převlékl se, dal sbohem sestře a vyrazil konečně do školy.
VE ŠKOLE
Dorazil jsem tam asi v 7:40. Trvalo mi neskutečných 10 minut než jsem našel moji třídu. Bylo hlučno, všude samí křik. Sedl jsem si vedle vysokého kluka do druhé řady lavic, nezdálo se, že by si s někým povídal.
(Náš hrdina se jmenuje Man Iaoh Gnad a ten druhý kluk Atnarf)
Man- Ahoj, je tohle 2.bg?
Atnafr- Ano je.
Man- A je tu volno?
Atnarf- Ano. Ty musíš být ten nový žák Man.
Man- Jo, to jsem já.
"Velmi dlouhé, trapné ticho."
"Egrh", odkašlu si a podívám se dopředu, tam byli 4 kluci, později jsem zjistil, že se jmenují Fotšyrk, Fotšyrk, Pilif a Leinad a bavili se.
(Jeden Fotšyrk bude Fotšyrk 1 a ten druhý zas 2)
Leinad- Jak se jmenuje ten novej?
Fotšyrk 1- Nevím.
Pilif- Myslím, že Man, asi jsme chodili do stejnýho doučka.
Leinad- Jak, asi?
Pilif- Co po mně chceš, nemůžu si pamatovat všechny lidi co jsem kdy potkal.
"Otevřely se dveře"
To bude náš třídní.
Minuty ubíhaly, došlo k vyřizování různých věcí, seznamování a tak dále... ,,Konečně to skončilo" nemohl jsem se dočkat až si zahraju pokemon go cestou domů a lolko (počítačová hra, kterou náš hlavní hrdina hraje až moc) až tam dorazím.
CESTA DOMŮ
Když jsem vycházel ze školy potkal jsem Pilifa a kluka jménem Divad, jak nastupovali do pětky (to je číslo šaliny, pro pražáky tramvaj)
Divad- Ahoj.
Man- Čauky.
Pilif- Ahoj, neznáš náhodou Kínota?
Man- Jo, jo toho znám. Hrajeme spolu lolko.
Pilif- Lolko? To hraju taky.
Man- Já myslím, že už jsme se potkali na doučovaní.
Pilif- No jo, ty musíš být vlastně Man.
Naše konverzace pokračovala, zjistil jsem spoustu věcí o nich a oni zase o mně.
"Zastávka Česká"
Man- Tak ahoj tady vystupuju.
Pilif- Měj se.
Divad- Čus.
DOMA
Hned co jsem dorazil domů, začal jsem hrát lolko, abych se konečně vyhrabal z bronzu (to je zkráceně hodnost). Šel jsem spát až v 11 hodin. ,,Už se nemůžu dočkat řítřka."
Doufám, že se vám můj příběh líbil, má základy na reálném příběhu, co se doopravdy stal. Prosím omluvte mé pravopisné chyby a přeji hezký zbytek dne.
