Psí Příběh

Kapitola 1

5 říjen 1970 den - 1

Voda je krásná, že ano?. Ale taky je zrádná a pochmurná. A právě to bylo Rowfovo každodenní terapie, každý den byl mučen, ne že by něco provedl, za to může jen lidská krutost. Je to tak pochmurné.. jako čekat na studenou smrt a její studené sevření jejich spárů.

Rowf polykal vodu, která mu každým nadechnutím plnila hrdlo a nakonec i plíce. Jeho tlapy byli unaveny nekonečným kopáním a plácáním ve vodě stejně jako jeho tělo. Připadl si jak ježek v kleci - věčným pokusem o věčným nezmarem, které končí často pohromou.
Jeho hlava pukala a padla znova, a znova do hlubin studené vody, která ho svírala ze všech stran.
Jeho mysl přestala pracovat, stejně tak jako jeho tělo, ztuhlo únavou a potopil se pod vodu.

„ když jsme začali bylo to o 15 minut dříve. A to je dneska jeho dosavadní rekord " řekl muž v špinavém bílém plášti a vyndal omámeného psa ven z vody.
„ je vážně zajímavý pozorovat co se stane, když překoná svůj fyzický limit až příliš" podotkl druhý chlap. Jeho jméno bylo Jame Eris, a on byl jeden ze zaměstnanců této laboratoře. Položil psa na stůl a pustil do něj elektrický náboj aby mu nahodil impuls. „ takže.. To dokončíme v pondělí? " řekla muž a strčil psovi do tlamy hadičku.
„ jo Jamesi, nezapomeň dát opicím ty iňekce" usmál se muž a přitiskl ucho k Rowfovi hrudníku. „ jak bych mohl zapomenou, a dýchá! Dej ho do jeho klece. "

Jame si zapálil cigaretu a dal nažrat všem laboratorním psům. Ale pro něho to nebyli psy, byli to jen pokusy pro lidský prospěch. Je to kruté ale jim to bylo jedno, záleží jen na platu a na výsledku jejich utrpení.
„ héj, Jamesi. Zapomněl si na ty opice! " James protočil oči a hodil poslednímu psovi kus masa, nohou zavřel dveře klece a zmizel v temnotě.

Psi utichl a lidi odešli z laboratoře. Byla všude tma a ticho.
Snitter začal kousat klec,, Rowfe" zakňučel malej terriér​ s čerstvou
zašitou ránou na hlavě. „ Rowfe, probud se! " štěkal na svého přítele.
„.. Nemůž už, bojoval jsem.." vydechl velký černý pes. Jeho oči byli temné,jako by jeho duše byla naplněna utrpením a zoufalstvím.
„ To jsme já Snitter" Rowf se otočil na svého přítele „ Už nikdy nechci vidět vodu, byla v mých očích. A oni přijdou znova, jako vždy. " řekl Rowf a z težka se posadil. Snitter se podrbal na hlavě z naději že že sebe sundá obvaz na hlavě. „ Nepustí tě z vody? Nemůžeš jí vypít?" tázavě naklonil Snitter hlavu. „Ne, její moc " položil si hlavu na své tlapy,, nesnáším je Snittere." zakňučel. „ dostaneme se od tuť " zamručel Snitter a prostrčil čumák drátěnou kleci aby se dostal blýž k svému kamarádovi.
,, proč to dělaj, nejsem přeci špatnej pes" štěknul Rowf a zaujaťe pozoroval Snittera jak podlézá drátěný plot. „ nedělají to protože bychom byli zlí " kopal kolem sebe Snitter aby prostrčil druhou polovinu svého těla.
Z opačné strany se ozvalo zavytí. Rowf vztekle skočil na dveře své kleci, ty se rozleťeli a Rowf spadl na zem a v údivu hleděl na otevřené dveře, pak ho zachvátil strach z neznámá a zatáhl ocas mezi nohy a vycouval zpátky do své klece. „ Rowfe! "s úžasem hleděl na svého zmateného přítele. „ Dveře tvé klece jsou otevřené" konečně podlezl drátěný plot, oklepal se a došel za Rowfem který zíral na dlouhou chodbu. „ mužem být volný! " zakňučel Snitter.,, chytí nás." pochybně za třásl hlavou Rowf.
„ dokážem to " zavrčel terier na svého přítele. „ tady je bezpečněji.." špitl Rowf „ Já nevím jak ty ale já tu zůstat nehodlám " zamručel Snitter a hrdě vztyčil svůj krátký ocas.
Rowf si přitáhl k sobě svůj kus masa který mu v kleci zbylo.,, chceš se vrátit do té vody?" přiběhl k němu Snitter a paličatě ho kousl do boku. To Rowfa přesvědčilo, vztoupl si na nohy, nechal maso masem a šel za svým přítelem...