noc upírů

1.kapitola

Ahoj, jmenuji se Skarlet Evelin. Je mi 16 let a chodím na Stylestskou střední školu. Mám oříškově hnědé oči a na krátko ostříhané vlasy stejné barvy. Celou základní školu jsem byla šikanovaná partou starších chlapců, pravděpodobně propadlíků. Rozhodně nebyli stejného věku jako já.
Teď jsem neskutečně vděčná za to že z této školy vypadnu a konečně jdu na střední. Zítra je den D. Už zítra jdu poprvé do školy. Na střední. Konečně! První den na nové škole ale nebude jednoduchý ale časem si na kolektiv zvyknu (možná)
Ráno
„miláčku, vstávej!" začala mě mamka budit. „přece nechceš přijít na první den školy pozdě." dodala a já otráveně zvedla ruku na znamení souhlasu. Dneska se mi do školy vůbec vstávat nechce.
Hned jak mamka opustila můj pokoj jsem vstala a se svým oblečením -černé, úplé, roztrhané džíny a černé vytahané tričko s červeným nápisem LEVI'S - jsem si to namířila do koupelny kde jsem si vyčistila zuby, opláchla obličej a převlékla se. Potom jsem se vrátila do pokoje a jelikož nesnídám, rovnou jsem si nachystala věci s sebou což byl vpodstatě pouze mobil, sluchátka,blok s propiskou a peněženka.

Celou cestu jsem jako obvykle poslouchala písničky. Muzika je můj život. Dokáže mě pokaždé uklidnit.
Když už jsem "konečně" dorazila před školu tak jsem se pouze nadechla. „De se na to..."

Když jsem dorazila do své nové třídy, skoro všechny lavice byli zabrané. Pouze jedna vzadu byla volná. „No super." Okamžitě jsem si jí zabrala.
Chvilku jsem se povalovala po lavici než zazvonilo a já si uvědomila že sedím sama. Do třídy vešel náš učitel a všichni si stoupnuli. „Posaďte se třído-" Začal a všichni si sedli. „jmenuju se Christian Baled. Jsem od teď vás třídní učitel." pokračoval a já ho už dál jen ignorovala.
Pak přišlo zklamání. Rozrazily se dveře a do třídy vtrhl ňákej hnědovlásek. „O-omlouvám se pane u-učiteli... Už se to nestane, přísahám!" spustil a všichni kromně mě se začali smát. Mě moc do smíchu nebylo protože ho posadili vedle mě....si dělá prdel ne? -.-

„Ahoj...jmenuju se Alex - Alex Harley. Těší mě." začal na mě mluvit. „Skarlet Evelin" odvětila jsem.
„Ahoj Skar :) " „Tak mi už nikdy neříkej."Zarazilo mě že se mi nepodíval do očí. . Měl přez ně hozené vlasy. „Proč neodhalíš oči??" zeptala jsem se ho. Zajímá mě to. „To je jedno..." zabručel.
Prohrábla jsem si vlasy a přemýšlela z jakého důvodu.
Učitel něco vykládal a já prostě musela přemýšlet nad ním. Je docela hezkej ale takovej trošku... zvláštní? Asi...

Když zazvonilo a my se pozdravili, namířila jsem si to rovnou domů protože ještě nemáme skříňky. Šel za mnou se sluchátky v uších a s rukami v kapsách. Je trošku jako já.
Šťouchla jsem do něj a on si vyndal sluchátka z uší. „Co posloucháš? " Zeptala jsem ho s nadějí že se na mě podívá.
„Rock" řekl ale nepodíval se na mě. Zklamalo mě to...

„Máš ráda muziku?" promluvil po dlouhém tichu. Stáli jsme uprostřed parku a on měl opět vlasy přes oči. Je tak roztomilý. „Ano...miluju jí." odvětila jsem a společně jsme se rozešli stejným směrem. „Chceš doprovodit??" Zeptal se a já kývla. Šli jsme parkem směrem k našemu baráku a celou cestu jsme si povídali. Zjistila jsem že je to celkem fajn kluk. A dokonce se stejnými zájmy jak já.
Když jsme došli před nás barák tak jsme se rozloučili. „Tak ahoj Skar." řekl. „Skar?" „Můžu ti tak říkat?"
„M-Můžeš. Tak ahoj." odpověděla jsem a zklamaně jsem sklopila jsem zrak. „Můžu pro tebe ráno přijít? " dodal když viděl můj zklamaný výraz. „Byla bych ráda! " Řekla jsem a rozzářila se. „Tak pa" „Ahoj"