Byla jednou jedna panenka. Bydlela v krásném růžovém domečku a často si domů zvala své kamarádky. Ty většinou přivedly i své kamarádky a ony zase příště své. Občas se již stalo, že panenka měla plný dům a někdy i část zahrady. Panenka měla ráda společnost, ale mrzelo ji, že ji nikdy nikdo nepozval k sobě domů.
Jednou pozvala jen 5 kamarádek, se kterými se bavila nejvíce, a už v pozvánce uvedla, že je to setkání jenom pro ně a ať nepozívají nikoho jiného. Ráno, v den setkání, šla nakoupit několik drobností jako třeba ubrousky, něco pro sebe na večeři a další věci, na které po cestě narazila. Když přicházela viděla, že je naplněný kamarády kamarádek a jejich kamarády a tak dále. S nákupem zamířila rovnou do kuchyně a po ceste odpovídala na pozdravy a na všechny se usmívala. S nikým se však, kvůli nákupu, nezastavila na kus řeči. V kuchyni si v klidu schovala nákup a jen ubrousky nechala venku a přidala je k tácům s jídlem, které nachystala a schovala již předchozího večera. Vzala tácy s jídlem a roznesla je po celém domě. Všichni se začali scházet u jídla a dovnitř vešli i ti, co byli doteď venku. Panenka stále s úsměvem vyšla před dům a zavřela za sebou dveře. Šla se projít do parku a ještě kousek dál.
Po týdnu k jejímu domu dojela policie. Všichni z okolí se divili co se děje, protože na ni slyšeli jen samou chválu. Policisté zaklepali jednou, dvakrát a po chvilce jim otevřevřela usměvavá panenka. Pozvala je do kuchyně, pohostila je koláčky a čajem. Policisté se chtěli začít vyptávat, ale panenka je přerušila ať prve dojí. Z úcty k hostitelce poslechli a prve se občerstvili. Po občerstvení se jeden z policistů zeptal na záchod. Panenka mu ochotně vysvětlila cestu.
Ovšem policista si spletl dveře a místo záchodu omylem otevřel dveře do obývacího pokoje. Úlekem zkoprněl. Všude leželi lidé, měli plná ústa jídla až jim vypadávalo z úst. Policista běžel se zděšením do kuchyně. Tam však našel jen svého kolegu jak sedí a jakoby spí. Náhle ucítil na krku nůž a jen uslyšel: "Viděl jsi příliš."
