Recenze

Volání netvora

Název: Volání netvora

Autor: Patrick Ness

Počet stran: 216

Vydáno: 2017

Volání netvora jsem ani neměla v plánu číst, ale když mi ho koupila babička s tím, že se jí strašně líbily ilustrace (které jsou mimochodem opravdu nádherné) a že se mi ta knížka určitě bude moc líbit. No a tak jsem ji z úcty k babičce začala číst. A musím říct, že babička měla pravdu.

Kniha vypráví o třináctiletém Conorovi, který žije se svou těžce nemocnou maminkou a babičkou, se kterou nemá moc dobrý vztah. Vadí mu, že je na něj babička přísná, že to není hodná stará paní jako ostatní babičky. Vztahy se spolužáky taky nejsou moc dobré, jelikož všichni ví, co si Conor prožívá, a tak je kvůli tomu terčem šikany. Vzhledem k těmto okolnostem je Conor zamlklý a uzavřený chlapec. Jednoho dne, sedm minut po půlnoci, přijde za Conorem netvor. Není to ale ten netvor, kterého si představoval, ten zlý z noční můry. Tenhle netvor je jiný. Conor vůbec neví, co po něm netvor chce nebo proč vůbec přišel. Ví jen to, že mu netvor chce povyprávět tři příběhy. A ten čtvrtý chce slyšet od něj.

Tak to bylo něco! Kniha je tak dojemná, že jsem se u ní málem rozbrečela. Ale jen málem. Já totiž u knížek moc nebrečím. Ale zpátky ke knize.

Jak už jsem zmínila, byla kniha tak úžasná, že jsem se od ní nemohla odtrhnout a přečetla jsem ji za dvě hodiny. Za zmínku stojí i krásné ilustrace Jima Kaye, které nádherně dokreslují atmosféru příběhu. I teď, když už mám Volání netvora dočtené, si ho občas vytáhnu z poličky a jen si v knize tak listuji a prohlížím ilustrace. Takže za mě mohu rozhodně doporučit.

---

Tak, tohle je moje historicky první recenze. Není to nic moc, přece jen je to má první recenze, ale věřím, že postupem času se budu v recenzování zdokonalovat.

Lorraine