Epilog

288 26 5
                                    

Mladý muž pomalu odcházel od hrobu své jediné lásky. Tak moc ho ubíjelo, že to Louis vzdal. Vždycky ho zajímalo, jak bude jejich budoucnost vypadat. Často si ji i představoval.
No a přesně takhle vypadat neměla. Ne tak smutně.
Měli mít veselý život.
Krásný život.
Společný život.
Chlapci najednou po tváři stekla slza. A tu následovala další a další. Zatřásl hlavou. Už nechtěl plakat. Zastavil a slzy si z tváří a očí setřel. Už nebude plakat, nikdy a kvůli ničemu. Smutné věci se bohužel dějí, nejen jemu.
Bylo by sobecké myslet si, že je na tom nejhůře...
Louis na tom byl hůře. Louis už totiž nebyl.
Myslí mu prolétaly tisíce myšlenek. Tak moc chtěl Louise zpět. Byl ale rozhodnutý zapomenout. Nikdy nezapomene úplně, říkal si, ale už na to nebude myslet. Je pro něj lepší myslet si, že to tak Louis chtěl, že to tak mělo být.
"Miluju Tě Loui." Zašeptal sotva slyšitelně. "A odpust mi to všechno." Dodal stejně tiše.

Chlapec si na Louise už nikdy nevzpomenul...
♥♥♥

Tak, teď už jsme opravdu na konci této povídky. Snad se vám líbila. Do budoucna ještě určitě plánuju něco s larry tématikou, takže třeba se ještě někdy u nějakého příběhu shledáme.
Vaše SL1

Miluju vás!

Two Ghosts // larry☑️Kde žijí příběhy. Začni objevovat