Oslepená Světlem

❌ 4 ❌

Do háje moje hlava...

Potřebuji vodu

Kde to jsem?

"Dobrý. Ráno. Sakra." Popřeje mi ochraptělým hlasem Lucy, která právě vypadá, že převrhne obsah svého žaludku všude kolem sebe. "No teda... To byla noc!" Vypadá to, že už jí je líp. Usoudila jsem to podle toho, že se může pohybovat rychle a nemá to následky, které by to mělo v jejím dosavadním stavu obnášet. "Fakt, jo? Vůbec nic si nepamatuji." Koukám do prázdna a vlastně si uvědomím, že jsem v jejím pokoji. Má bílou barvu, velké okno, které má i své dlouhé meruňkově zbarvené závěsy. Právě jsou zatažené a do okna svítí slunce, tudíž pokoj docílil odstínu meruňkového nádechu. Ležím vedle Lucy na její velké čalouněné posteli s úložným prostorem a pátrám v paměti, jak jsem se sem vlastně dostala.

"Hele? Kolik je vůbec hodin?" Dloubnu do ní ramenem, aby se natáhla pro svůj mobil, který jsem zahlédla na nočním stolečku z její strany postele. "Bože můj," Cukne s sebou a prudce se zvedne do sedu. "Budou dvě odpoledne." řekne zaraženě. Jsem tak unavená, že nemám náladu zareagovat, tak jak si představuji. Ale vážně mě to vnitřně znepokojilo, i když můj obličej je stejně nečitelný, jako ve chvíli probuzení. "Mamka dojede ve tři. Měly bychom se hodit do gala." Míří k závěsům a chystá se je odtáhnout. "Bože Kriste, moje oči, Lucy! Právě si mi je vypálila," Zaúpím a strčím hlavu pod polštář. "Do prdele, potřebuji aspirin. Právě jsem sundala dvě mouchy jednou ranou," Mne si rukami oči, který byly vystavěny oslnivosti jarního slunce. "Buď té lásky a dones mi taky jeden," Vystrčím hlavu zpod polštáře. "Mám pocit, že mi totiž pukne hlava"

Vrací se po chvilce s dvěma aspiriny a pohárkem čisté vody. Když ho zapijeme, tak spácháme atentát na koupelnu a snažíme se vypadat, jakože jsme včera nikde nebyly a vzbudily se v normální ranní hodinu. Lucy se sprchuje, zatímco já si čistím zuby a hledám po domě kousky oblečení. Pak si to vyměníme a netrvá dlouho a už jsme jako ze škatulky. Přemlouvám se jí konečně zeptat, co se stalo včera večer. Nechtěla jsem s tím začínat hned, co jsem se po probuzení zorientovala, protože jsem tušila, že jako rozespaná puberťačka, která strávila noc v lihu nebude hned nejpříjemnější člověk a ani nejvíc upovídaný, tak jsem raději mlčela a otázky si schovávala na vhodnější dobu. Vlastně jsem spíše doufala, že by se mi vrátila paměť, ale s tím už po hodině a půl, co jsem plně vystřízlivěla nepočítám. Doma už je její máma, ale nezeptala se, jak jsme se měly nebo co jsme dělaly, protože je po práci unavená a chce si nejspíše odpočinout. Ani jsme se s ní nesnažily moc navazovat konverzaci, právě na opak.

"Ty si pamatuješ," Začnu s mojí první otázkou, kterou úplně změním téma, které právě vedeme. "Co se včera stalo?" Dívám se na ní upřeně, protože chci vědět úplně všechno do každého stupidního detailu. "Už je to tady," Vzdychne a pohodlně se usadí. "Jen jednu věc než začnu a to, že ty si vážně nepamatuješ, co se stalo?" Chytne mě za ramena a podívá se mi do očí. Musím přiznat, že tím mě opravdu rozhodila a vyvolala ve mě jisté obavy. "Ne," špitnu tiše. Zhluboka se nadechne a vydechne. "No dobře," tak já ti to teda povyprávím.

Sobota večer

"Lucy, právě po tobě pokukoval ten kluk před námi!" Řeknu jí šeptem a ona se nenápadně otočí, aby ho mohla líp vidět. "Tak ten byl fujky," zakření se a zase se začne věnovat svému mobilu. "Má úplně tenký nožičky. Bála bych se v jeho blízkosti dělat prudký pohyby. Vždyť bych mu ještě ublížila, ne?" Zakroutí hlavou na znamení, že prostě tento fakt ne. "Tak co teda? Půjdou ty tvoje kámošky do toho klubu s námi?" Zeptám se netrpělivě. "Tak Maya půjde. Ta je tu za deset minut, ale Awery ještě neví, ale když by se rozhodla, tak by nás našla v klubu. Řekla jsem jí, že tam budeme tak v devět a že dřív než před dvanáctou neodejdeme," Objasnila mi to a ještě cosi psala na mobilu.