Best friends?- Charlie Puth

1. Odmítnutí

Lily's POV

Jak já nesnáším ten budík! To je má první myšlenka každé ráno.

Naštvaně se přetočím na druhý bok, sáhnu po mobilu a odložím budík o 5 minut. Ještě chvíli se prospím.

,, Lily! Vstávej! Už je snídaně!'' křičí na mě mamka z kuchyně.

Tak nic no. Moje chvíle spánku navíc je pryč.

,, Už jdu!'' zakřičím nazpět a posadím se na posteli.

Pohled mi padne na mou tašku do školy.

Proč už pololetní prázdniny skončily? Aspoň že už je tohle poslední pololetí a pak hurá na vysokou! Nemůžu se dočkat!

Vstanu z postele a okamžitě jdu ke skříni. Na postel si hodím černé džíny, vínový svetr a černý kabát. Tohle snad do školy bude stačit.

Ať už je jaro prosím! Ta zima mě ubíjí.

Další zastávka je koupelna. Své blonďaté vlasy si upravím do ledabylého drdolu a opláchnu si obličej. Namaluji se a vlasy si aspoň trochu upravím až po snídani, teď na to nemám náladu.

Pak se vydám dolů po schodech do kuchyně, kde už u stolu sedí mamka, taťka a má osmiletá sestra Alex.

,, Dobré ráno,'' pozdravím všechny, ,, Dobré ráno prcku,'' pozdravím ještě jednou Alex a políbím ji lehce do vlasů, když kolem ní procházím na své místo.

,, Nejsem prcek,'' odsekne Alex.

Pouze se ušklíbnu a natáhnu se po misce s ceráliemi a pustím se do nich. Ještě potom sním nějaké ovoce. Přitom pozoruji všechny u stolu.

Alex do sebe hází všechno, co vidí. Jako vždycky. Nechápu, jak může být pořád tak hubená. Asi na tom tanečním kroužku spaluje víc, než jsem si myslela. Často o nás říkají, že jsme jako dvojčata a já se jim nedivím. Jediné rozdíly mezi námi jsou, že ona je menší a každá máme jinou povahu. Jinak jsme úplně stejné.

Mamka si celou dobu o něčem povídá s taťkou. Její vlasy Alex připomínají vlasy Sněhurky: mají havraní černou barvu. Často si je zaplétá do copu. Taťka má stejnou barvu jako já a Alex: blonďatou (jak Alex ráda říká: jako Locika).

Když dojím, zvednu se a vydám se zpátky do pokoje.

Obléknu se a pak vlezu do koupelny. Dám si lehký make-up a řasenku a k tomu vínovou rtěnku.

Když přemýšlím, jak si upravím vlasy, uslyším, jak mi někdo klepe na okno.

Podívám se na hodinky. Je 7:30, je tu včas.

Vyjdu z koupelny a otevřu okno. Je skvělé, že ze zahrady se dá do mého pokoje vylézt po střeše (pod mým oknem je střecha od garáže a na tu se dá v pohodě vylézt), dost toho totiž využívá.

Hned mi do pokoje vleze můj nejlepší kamarád Charlie Puth. Známe se už od svého narození, vyrůstali jsme spolu, moje nejlepší zážitky se staly s ním, jsme sousedé a chodíme také spolu do třídy. On je jeden z důvodů, proč se netěším na vysokou. On totiž chce jít do Bostonu a já do Los Angeles. Nechci ho opustit.

,, Ahoj Lily,'' usměje se na mě a obejme mě. ,, Moc jsi mi chyběla,'' zašeptá mi do vlasů.

,, Ty mě taky,'' řeknu mu na oplátku a ještě silněji ho obejmu.

Sice byly prázdniny, ale Charlie musel odjet za svými příbuznými, takže jsme se neviděli. Celou dobu jsme si sice psali a volali, ale stejně to bylo divné, nemít ho pořád vedle sebe.