Maniac Messiah (CZ)

Cause whatever you love can be taken away, so live like is your dying day.

Kdo jsem? Tuhle otázku si kladu poslední dobou dost často. Potom co odešla má milovaná osoba, rozpadl sem se. Moje mysl i srdce se rozletělo na tisíce kusů. Totiž, když přijdete o člověka který je vám souzen, nadělá to ve vás paseku. Jen díky ní jsem byl přesvědčený že mám šanci na nějaký normální život. Díky ní jsem dokonce bláznivě uvěřil tomu že mám šanci na to být št'astný a žít si normálním životem. Všechno se ale změnilo. Vždycky ve mě bylo zlo, už ve svém útlém mládí ve mě byla ta shnilá část. A má rodina to moc dobře věděla. Všichni ví že stačí aby mi přeplo v hlavě a najednou se vrátí ten starý známý Jared který se vyžívá v bolesti a utrpení. Tohle byl ten případ. Její smrt, a litry alkoholu a spoustu drog jejich názvy by vám nic neřekly nebo jen nahnaly hrůzu protékaly mým tělem, to byly ty důvody proč sem se opět propadl do té propasti. Člověk si říká, rozhodně to není tak špatné, kdykoliv se můžu dostat zpátky, ale je to jen lež. Už dávno ležíš na dně. Nezdá se ti to protože se plácáš ve vlastní krvi, zvratcích a studené vodě díky které se snažíš zchladit abst'ák. Drogy nejsou pro lidi kteří nedokáží přestat. Drogy nejsou pro lidi kteří mají problémy. Poté co jsem přijal roli Jokera, se všechno výrazně změnilo. Měl jsem kde filtrovat všechnu tu bolest a problémy. Mohl jsem nahánět hrůzu, děsit lidi. Ale málo kdo věděl jak zničená duše stojí za vší tou maskou. Maska je věc kterou nosí každý z nás at' si to rád přizná nebo ne. Ty, ten vedle tebe nebo ten který okolo tebe prošel když si se procházel/a městem. Ano i ti nosí masky. Všichni jsme ovlivnění dobou, jdeme se stádem at' už jde o filmy, seriály, muziku nebo poslední módu. Vždy se najde nějaká věc. Možná díky svému šílenství jsem pochopil kdo opravdu jsem. Možná díky tomu jsem dokázal pochopit jak by se mohl cítit skutečný Joker kdyby opravdu existoval. Představivost je všechno co člověk má, je to to jediné co ho odlišuje od ostatních a dělá z něj originál. Ten zářící kousek mezi miliony né li miliardy ovcí. Ale každý také chybujeme. Nejhorší je být zaseknutý v těle které vám neumožňuje být tím kdo skutečně jste. Když ale přimete to že jste blázen, snílek, nebo zrůda či cokoliv jiného, přijde cosi jako klid v duši. Víte že se nemusíte skrývat, přijmete sebe samého a začnete žít. Já jsem to měl zhruba půl napůl. Přijal jsem svou zlou stránku, ale věděl jsem že jí nemohu projevovat. Bylo to zhruba v polovině natáčení Sebevražedného Oddílu kdy se muselo všechno přetočit a nahradit se herečka. Přišla tam ona. Po dlouhé době. A jak se tam objevila? Díky mé sestře Kate, která je talent na černou magii a jedna z těch kteří nosí opravdu silnou magii v těle, se jí podařilo přivést Vicky z mrtvých zpět. To ale není příběh který chci dnes vyprávět. Proto aby jste to pochopili, musím jít úplně na začátek.

Pamatuji si že byl jeden z červencových dní. Byl to opravdu teplý a slunečný den. Já a Shann jsme si hráli na dvoře který obklopoval zdi paneláku ve kterém jsme bydleli s matkou, a přišla skupinka dětí které nás opravdu neměly rády. Nazývaly nás zrůdami. Bylo to nejspíše kvůli tomu že jako děti z kmene jsme prostě měli jinou výchovu a schopnosti a nebáli jsme se je použít. Jelikož jsme oba byli mágové, i já měl jistou schopnost a to tu že mi neublížil oheň. I kdybych stál uprostřed domu který by hořel, neuhořel bych. A rád jsem si opravdu s ohněm hrál. Ty děcka moc dobře věděli že když hořelo, byl jsem to já kdo pomohl matce jednoho z nich z hořícího domu uniknout. Říkáte si, ten kluk by měl být rád ne? Ne. Báli se nás o to více. Sice matka nesouhlasila s používáním nějaké schopnosti na veřejnosti, ale v té době jsem myslel jen na to že nemůžu nikoho nechat aby uhořel, nebo se spíše udusil a shořel na popel i s domem. Nebyla to vůbec hezká smrt. Je spoustu krásných způsobů jak člověk může umřít. Ty děcka nás napadly. Shann se mě snažil jako velký brácha chránit, ale bylo jich opravdu moc. Jelikož se na dvorku válelo opravdu kde co, popadl jsem železnou trubku když si mě nikdo nevšímal a ta skupinka se zaměřila na Shanna. Když ho ale jeden z nich udeřil, cosi ve mě vzteky vzplálo. NIKDO nebude sahat na mého bratra. NIKDO mu neublíží. Tak jsem prostě vzal železnou trubku a vší silou jsem ho praštil přes krk. Tenkrát jsem byl ještě dost malý a nedošlo mi co to může mít za následky. Podařilo se mi zasadit dostatečně silnou ránu na to aby se celým dvorem rozneslo silné a hlasité křupnutí jako by někdo přelomil páteř vejpůl. Co bylo dál? Nepřestal sem ho mlátit, ani když se ostatní rozprchly a Shann se sbíral ze země. Stále jsem do toho kluka mlátil železnou trubkou s jistým zuřivým odleskem v očích. Když se ke mě Shann dostal, ten kluk byl mrtvý, nebo alespoň jsem v to doufal. Železnou trubku jsem pustil hned jak mě Shann sevřel v náručí a křičel moje jméno. Téměř okamžitě jsme se všichni sebrali a zmizely. Policie nikdy nenašla pravé viníky, tedy nás díky magii kterou matka byla nucena použít.