Zvířátka už omrzelo žít u chudého hospodáře, i usmyslela si, že půjdou do světa. A tak se jednoho dne pejsek s kočičkou, kozel s beránkem a husa s kohoutem vypravili na cestu.
Šli celý den a večer se ocitli v lese. Ztratili však cestu, a nevěděli kudy kam. Radili se, co počít.
Tu pes řekl: ,, Ať kohoutek vyletí na strom a rozhlédne se, jestli někde neuvidí světýlko.‘‘
Pejskova řada se všem líbila, a tak kohoutek vyletěl na strom. Skákal z větve na větev, až doskákal na vršek stromů. Rozhlédl se a za lesem uviděl světýlko.
,,Kikirikú, za lesem svítí!‘‘ zakokrhal a sletěl dolů.
A tak šla zvířátka za světlem. Za nějakou chvíli došla k chaloupce, ve které se svítilo.
Kozel se postavil na zadní nohy a nahlédl do okna.
A co nevidí! Kolem stolu sedí loupežníci a dělí se o hromadu peněz. Pověděl to ostatním zvířátkům.
Ta se polekala, aby je ti loupežníci nechytli a nezabili. Ale kozel vrazil hlavou do okna, až sklo zařinčelo. Když loupežníci uviděli v okně rohatou a bradatou hlavu, mysleli si, že se na ně dobývá sám čert. Na nic nečekali, peníze nechladí ležet na stole a honem utíkali do lesa, aby se tam před tím čertem schovali. Teď mohli kamarádi v chaloupce spokojeně přespat. Každý si vybral místo, které se mu nejvíc zamlouvalo. Kozel zůstal ve stodole, husa na dvoře, beránek si lehl v síni, pejsek ve světnici pod stolem, kočička se uvelebila v kuchyni na teplé peci a kohoutek si vyletěl na bidlo nad kamny.
Když se loupežníci v lese ze svého úleku vzpamatovali, začalo jim být líto té hromady peněz, kterou nechali v chaloupce. Moc rádi by věděli, co se tam děje, ale žádný z nich si netroufal strčit noc do chalupy s čertem. Měli však mezi sebou jednoho hloupého, který jim sloužil, a toho přemluvili, aby šel na výzvědy. Toho hloupého pacholka nebude škoda, když se mu něco stane, mysleli si.
A tak tedy ten pacholek šel. Vyšel z lesa a uviděl, že je v chaloupce tma, světlo už dohořelo.
Chvíli chaloupku obcházel, pak se osmělil a vstoupil do síně. Avšak beránek se probudil a pěkně ho potrkal. Pacholek s křikem utíkal do kuchyně.
Ale ani kočka nespala. Skočila z pece a na rukou i na tváři ho poškrábala.
Do toho se rozkokrhal kohout: ,, Kikirikú!‘‘ Když se vyděšený pacholek rozběhl do světnice, narazil na psa. Pes zle zavrčel a už se mu hnal po nohavicích.
Pacholek se obrátil a utíkal na dvůr. Tam se k němu vrhla husa a štípala ho do nohy. Pacholek už strachy nevěděl, kam se podít. Tu ho napadlo, že se schová ve stodole. Ale ve stodole byl kozel. Nabral ho na rohy a udeřil s ním tak silně o zem, že v pacholkovi všechny kosti zapraštěly.
Když se po nějaké chvíli vzpamatoval, vzal nohy na ramena a uháněl do lesa za loupežníky.
,, Achich, kamarádi, v naší chaloupce se usadili náramní ukrutníci. Do nejdelší smrti mě tam už nikdo nedostane,‘‘
bědoval. ,,Jen si poslechněte, jak se mi vedlo: Vstoupím do síně, a tam mě bednář začne nemilosrdně tlouct palicí. Vejdu do kuchyně, a skočí na mě švec a začne mě strašně škrábat šídlem. Jeho pomocník ho ještě neváděl: ,Taky ruku!‘ Ve světnici se na mě vrhl krejčí s nůžkami a potrhal mi obě nohavice. Když jsem vyběhl na dvůr, hnal se za mnou kovář a štípal mě kleštěmi do nohy. A když jsem se chtěl schovat ve stodole, stál tam jeden s vidlemi. Nabral mě na ně a praštil se mnou vší silou o zem, že mě omráčil. Jakmile jsem zas popadl dech, rozběhl jsem se k vám, abych vám tu hrůzu vypověděl.‘‘
Loupežníci se polekali, nechali raději chalupu chalupou, i peníze oželeli, a našli si novou skrýš.
Zvířátka spala spokojeně až do rána. Potom posbírala do ranečků peníze a s veselou se vrátila zase domů, na dvůr ke svému hospodaři.
Ten se panečku zaradoval zaradoval, když mu složila k nohám svoje uzlíčky!
Doufám že se vám příběh
líbil 👍👍👍👍👍👍👍😁
a za chvíli bude další O
Budulínkovi!
