Tohle som složila v chvíli nejtěžší. Kdy umřel ten na kom mi záleželo nejvíce. Teď to bude rok co navždy usnul.
Sbohem můj příteli,
Nikdy nezapomenu,
Na tvou srst,
Černou jak moc,
Na tvé oči,
Barvy čokolády,
Na tvou radost,
Z každého pohlazení,
Na chvíle strávené ,
V tvé společnosti,
A také na ten vzácný dar,
Cos mi navěky daroval,
Ale ani na ten poslední den,
Kdy sis v duchu říkal
,,Už nemůžu dál"
Ale i tak silní byl,
A hned smrtí to na místě neodbyl,
A tak u tvého hrobu stojím,
A posledními slovy vzdávám ti hold,
,,Avé mistře,
Avé můj příteli,
Avé můj mistře Side"
Snad vám došlo pro koho to bylo. Omlouvám se že to byla až tak básnička.
