Zlost je silnější

Kapitola 1.

Dnes jdu konečně na střední a co to plácám kdyď mám domácího učitele. Služebná přines mi snídani do postele. To jí to trvá zatím se obleču. Doufám, že je všechno zdravé a vyřiď matce a otci že už jsem vzhůru. Podívala jsem se na chat. Hele Sofie je tu. Matka: Leo pojď ihned dolů. Tak Sofie bude muset počkat, už běžím matko. Dorazila jsem dolů. Viděla jsem jak můj otec a matka nedočkavě čekají na to až přijdu. Pomyslela jsem si že to musí být něco velmi důležitého když tam jsou oba. A taky že jo. Chtěla jsem se zeptat co se děje ale, než abych dokončila první slovo . Tak mě matka s otcem přerušili a začali: No konečně co ti tak trvalo ale, to je jedno. Do rodiny přibude nový člen. A ptala jsem se ztracená teta, babi, prababička nebo strýc či děda. Matka mi furt říkala že hádám špatně a pak mi to teda prozradili, že mám štěstí a budu mít sourozence. A v tu chvíli se mi celý svět obrátil v vzhůru nohama jako kdyby se na vteřinu zastavil čas, jako kdyby mě prostřelili a nikdo by nic nedělal . A se slovy směřované na mou matku a otce však k něčemu to bylo dobré k zničení mého života jsem odešla do pokoje. Pochopitelně jsem se zamkla. Věci  lítali všude kolem i když jsem věděla, že se s tím budu muset na konec smířit a nebo. Pak jsem z pokoje nevycházela týden, stravu mi posílala služebná jídelním výtahem. Pak jsem konečně normálně přišla na snídani, tvářila jsem se spokojeně a aby měla matka s otcem radost začala jsem se vyptávat na otázky jako jestli ví termín, je to holka nebo kluk, kdy se tu ,,úžasnou" novinku dozvěděli. Oni s nadšením moje otázky zodpověděli, ale stejně skoro na nic protože se to dozvěděli až předminulý týden v sobotu. Pak se matce udělalo nějak špatně a musela odejít od snídaně,otec šel za ní na záchod čekal u dveří ptal se jestli už je to v pořádku. Já jsem v klidu dojedla a poté jsem se dala směrem do učebny čekat na domácího učitele, když jsem čekala tak jsem se podívala na konec chodby jestli u dveří od záchoda furt čeká otec a čekal. Tak jsem si zase šla sednout a čekat. Život je fakt těžkej. No pak jsme s učitelem probírali ekonomii a něco k občanství. Ale furt jsem přemýšlela nad tím co matka má v břiše. No a tak proběhl první měsíc. Přišla kontrola od gynekologa, ale ne že by si tam matka došla ne doktor přišel za ní, na tom maníkovy jse mi zdálo něco divné né že by s matkou mluvil jako kdyby se znali skoro celé životy. Ještě divnější ale bylo že otci zakázal jít do  místnosti na jógu kde ta kontrola céla probíhala. Potom jsem poslouchala za dveřmi o čem mluví ale skoro nic jsem neslyšela a matka s otcem mi potom zakázali se vyptávat. Nepochopila jsem to. Furt se další tři měsíce se dělo to stejné kuntrola po kontrole každý měsíc.

Promiň ty kdo to čteš ale teď bude mega mega dlouhá pauza kvůli škole voprus
                                         Děkuju