Jmenuji se Karin, je mi 17 a tohle je můj příběh.
Když jsem byla na základní škole a měla jsem jít na druhý stupeň do 6 třídy, tak se mi tam začala jedna holka líbit, nevěděla jsem proč ani jak, ale stalo se to. Celé 3 roky jsem to držela v sobě, nechala jsem se od ní šikanovat a to jen proto že jsem ji měla ráda.. Když jsem z té školy odešla na střední tak jsem na ni zapoměla, ale ten pocit že se mi líbí holky ne. Najednou jsem na škole poznala ji, dívku s krásným úsměven a měla krásné modré oči. Usmála se, nevím jestli se usmála na mě nebo ten úsměv opětovala někomu za mnou, opravdu nevím ale byl sladký, natolik že jsem se prostě musela usmát. Když už jsem měla poslední hodinu tak jsem myslela na to jak ji uvidím, půjdu za ní a zeptám se jak se jmenuje, snad mi to vijde. Zazvoní a já jdu rychle ze třídy, najednou do mě někdo vrazí a já spadla...
"Omlouvám se" řekla dívka než jsem se stihla vzpamatovat a vztát
"Omluva se příjmá" podívala jsem se na ni a už jsem se nezmohla ani na slovo, byla to ta dívka na kterou furt tak myslím...
"Já jsem Cristen ale klidně mi říkej Cris" podala mi ruku a pomohla mi vztát...
"Já jsem Karin, nechceš zajít po škole ven? " neváhala jsem a zeptala jsem se i když to bylo asi nejméně vhodné...
"No po škole už něco mám tak kdyžtak se zítra ve škole domluvíme kdy půjdeme, už musím jít ahoj" usmála se a odešla, já jen stála a nevěděla jsem co dělat byla jsem z toho úplně vedle...
