Škola čar a kouzel

Drž se od nás dál!

Dnes je krásný den.
Alfred si otevře okno, aby se mohl nadýchat svěžího vzduchu. Najednou mu do domu vletí sova, která má na noze připevněný dopis.
Alfred Dopis převezme a začne číst: Dobrý den. Jste zván na školu čar a kouzel jako student, který bude patřit do této školy. Jestli souhlasíte, prosím pošlete nám zpáteční dopis o souhlasu.
Alfred se zamyslí.
Hele...může to být super!!
Američan vezme papír a pero a začne psát: Souhlasím. Rád budu chodit do školy čar a kouzel.
Dopis sroluje do malé trubičky a dá ho do válečku, který je připevněný na noze sovy. Sova vyletí z domu a letí předat dopis. O dva dny později obdrží balík. Je na něm dopis. V dopise se píše, že schválili jeho souhlas a v balíku má uniformu do školy a vše ostatní co j potřebné. Alfred rozbalí balík. Je snad bezedný nebo co. Natáhne ruku, aby si mohl z balíku vybalit věci.
To není možné! Kde to sakra je?!
Vytahuje věci. Je jich docela hodně. Knihy, nějaké podivné věci, uniforma samozřejmě a další podivnosti.
Páni... to je asi jiná škola než jsem si myslel.
Chystal se až pozdě do noci. Ráno vyrazil do Londýna kde měl dorazit na nástupiště devět a třičtvrtě. 
To je nějaké divné nástupiště.
Dorazil bezpečně do Londýna, kde na něj čekal odvoz. Pán ho dovezl před nádraží.
Půjdete doleva, rovně a pak zahněte doprava a budete na nástupišti.
Děkuji.
Jo a nezapomeňte si vozík.
Jo.
Alfred vzal vozík a řídil se podle pokynů. Když dorazil na nástupiště. Nikde nebylo napsáno, že je tu nástupiště devět a třičtvrtě. Najednou uviděl Jednu slečnu. Měla dlouhé hnědé kudrnaé vlasy a kytku za uchem. Rozběhla se proti zdi a zmizela v ní.
Co to??... Že by to bylo ono?
Alfred se taky proti zdi rozběhl a najednou se ocitl na nástupišti devět a třičtvrtě.
Wow!
Vlak za chvíli odjíždí. Alfred si vzal věci a nastoupil do vlaku. Bylo plno a jediné volné místo bylo v jednom kupé, kde seděla ta dívka a ještě jeden černovlasý kluk.
Mohl bych za vámi? Nikde není místo.
Samozřejmě. Posaď se.
Dívka se na něj usmála.
A jak se jmenuješ blonďáku??
Alfred.
To je hezké jméno. Já jsem Eliz a tohle je Kiku.
Těší mě.
Alfred si sednul vedle Eliz.
A ty jedeš poprvé?
Jo... i Kiku. byli jsme pozváni. Moc se těším
Kiku se podíval na Alfreda.
A ty se těšíš??
Jo těším. Moc! Schválně jestli zažijeme nějaké dobrodružství.
Jo jo. Aspoň se s Eliz nebudeme tak nudit.
Po několika Hodinách vlak konečně dojel do cíle. Už byla tma. Vyšli jsme z vlaku a já jsem uviděl jednu čtveřici bratrů. Jeden největší. Měl tmavě zrzavé vlasy a tmavě zelené oči. Druhý o kousek menší. Též zrzavé vlasy ale světlé a měl zase světle zelené oči. Třetí zase o kousek menší a ten měl světlé vlasy.. všichni měli zelené oči. Ten nejmenší a pravděpodobně nejmladší z nich měl blonďaté vlasy. Měl u sebe knihu. Docela mě zaujal. Nevím proč. Připadal mi trochu zvláštní. Prošli kolem nás a ten největší z nich se na mě podíval velmi pohrdavě. Jakoby si myslel, že je víc než já. Že znamená víc než já. Přišli jsme do školy.
Pane jo!! Taková hostina!!!
Posedali jsme si na lavice kolem stolů. Přišel ředitel a stoupl si za... no.. Obrovskou zlatou sovu. Byla uplně celá ze zlata. Bylo to udělané jako.... no... zapomněl jsem to slovo :D. Řekl svůj proslov a přišla učitelka, která držela klobouk.
Tenhle klobouk vás vybere do jaké koleje budete patřit. Před námi šlo několik studentů a přišli na řadu bratři.
Allistor Kirkland.
Učitelka řekla jeho jméno a on si šel sednout na židli a učitelka mu dala na hlavu klobouk.
Zmijozel!
Klobouk řekl své rozhodnutí.
Lui Kirkland.
Šel na řadu další z bratrů a též šel do zmijozelu.
Dylan Kirkland.
Též zmijozel. Teď šel na řadu nejmenší z nich. Zajímalo mě jeho jméno.
Arthur Kirkland.
Vstal a šel. Samozřejmě zmijozel. Takže Kirklandi?? Měl jsme z nich trochu strach.
Alfred F. Jones.
Šel jsem na řadu já. Klobouk se rozmýšlel.
Nebelvír!
Oddychl jsem si. Eliz a Kiku byli v Nebelvíru se mnou. Když se už všichni porozdělovali do kolejí, mohli jsme odejít. Šli jsme do svých pokojů. Měl jsem pokoj s Eliz a Kikem. Úžasné! V té škole to bylo fantastické. Najednou někdo zaklepal.
Dále.
Dveře se otevřeli. Dovnitř vešli kluci. Jeden měl hnědé vlasy a zelené oči. Druhý měl vlasy stříbrné a oči do červena a třetí měl blond vlasy dlouhé po ramena a modré oči.
Přišli jsme vás navštívit. Taky nás přeložilo do Nebelvíru. Jsem Antonio.
Vím. Byl jsi uplně šťastný když ti řekli do jaké koleje patříš.
Hehehe. Jo jo.
Antonio se zasmál.
No a tohle jsou moji kamarádi.
Podíval jsem se na ně.
Ty jsi myslím....Gilbert??
Kesesese.. Dobrá paměť.
Aty jsi Francis.
Ano.
Francis pohodil vlasy. Antonio přišel blíž a řekl:
Hele.. já jen.. máme tu pár bonbonů a jsou super. Nevyzkoušíme je??
Dobře!
Samozřejmě že jsem souhlasil. Bonbony tady na tomhle místě nebudou určitě obyčejné!!
První bonbon dostala Eliz. Začal vydávat zvuky jako malá opička. Další bonbon dostal Kiku a ten zase vydával zvuky jako slon. Třetí bonbon měl Tony. Ten zařval jako lev! Já jsem dostal bonbon a začal jsem štěkat. Byla sranda a byli jsme dlouho vzhůru. Ráno začalo učení. Obrana proti černé magii. Učení o bílé magii a lektvary lásky a nesmrtelnosti. Dostali jsme knihu, která se nejprve musela pohladit po hřbetě, aby nás nepokousala. Agresivní Kniha. Po všem tom učení jsme mohli volně chodit po škole. Šel jsem s Eliz a Kikem. Najednou jsme zaslechli hlas. Schovali jsme se za roh a poslouchali. Kouknul jsem se kdo tam je. Ale ne! Byl tam Allitor a držel Tonyho za límec u košile.
Tak poslyš! Ještě jednou si na mě budeš vyskakovat tak to hodně schytáš!! Opovaž se mě ještě jednou rozčílit. Na mě si panáčku vyskakovat nebudeš.
Allistor žduchnul Tonyho na zem a odešel společně z Kirklandy. Přišel jsem za ním.
Jsi v pořádku Tony?
Jo jsem...
Co se stalo?
Vyletěl jsem na něj, protože si utahoval z jednoho kluka z Havraspáru.
Aha...
Trochu mě bolí hlava...
Počkej pomohu ti.
Pomohli jsme Tonymu do pokoje.
Tohle zašlo docela daleko. Jdu najít Arthura a Promluvit si s ním. Připadá mi jako nejvíc normální z nich.
Vyšel jsem z našeho pokoje. Hledal jsem jen Arthura, ale narazil jsem na jeho bratry. Allistor se na mě povýšeně podíval.
Co tu chceš?!
Hledám Arthura.
Proč?!
To je moje věc!
Allistor mě chytl za límec.
Odpověz mi. Povídám proč?! Co po něm chceš?!
Řekl jsem, že to je moje věc.
Allistor se naštval a hodil mě na zem.
Běž odsud a už se před námi Kirklandy neukazuj!
Allistor a jeho dva bratři odešli. Mě to ale nedalo a šel jsem hledat Arthura. Uviděl jsem ho jak jde do knihovny, tak jsem šel rychle za ním. Zastavil mě ale Francis.
Co děláš?! Si normální? Za Kirklandama nechoď ani kdyby ti to radil učitel. Jsou to Bratři s nejsilnější černou magií. Radím ti dobře Alfrede.
Ale-
Alfrede. Podívej co Allistor udělal Tonymu. Málem ho zbil jen proto, protože se někoho zastal a jemu se to nelíbilo. Bůh ví, co by se stalo kdyby si na něj ještě otevřel pusu.
......
Nevěděl jsem co na to mám říct. Francis odešel ale mě to stejně nedalo a šel jsem za Arthurem do knihovny. Našel jsem ho. Seděl uplně vzadu v knihovně a četl si cosi o černé a bílé magii.
Hej Arthure-
Pššššt!
Arthur na mne potichu promluvil.
Ticho. jsme v knihovně. Né na ulici.
Kývl jsem a začal jsem taky šeptat.
Arthure. Chci si s tebou promluvit.
Jestli je to něco ohledně mého bratra tak ne. Nebudu se do ničeho míchat.
Ale-
Řekl jsem ne. A teď jdi. Potřebuji se učit.
Odešel jsem tedy z nepořízenou z knihovny. Najednou uslyším holčičí křik.
Běžím tím směrem odkud se to ozvalo. Potkám po cestě Tonyho.
Amigo!! Eliz zmizela.


......................................................................................