December Snowflake [CZ]

#12. Kapitola

Hned po tom, co odešel jsem se nezmohla ani začínat trenink. Jsem ze všeho strašně unavená. A při myšlence, že se od nás máma odstěhuje mě děsí.

Vždycky mi bylo smutno vidět děti jen s jedním rodičem. Nikdy jsem tohle trauma nechtěla zažít. Mělo by mi to být jedno, když už jsem skoro dospělá, ne? Mám mámu až moc ráda na to, abych jí řekla sbohem..

Sebrala jsem si zpátky věci a nasedla do auta. Nastartovala jsem a zrovna začalo sněžit. Když jsem projížděla ulicemi, tak se z malé sněhové přeháňky stala vichřice a já pomalu neviděla na cestu před sebou.

✖✖✖
(p.a nefungují mi tečky, tak tady máte křížky 😂😂🙃)

,,Kyle?" začala jsem mluvit bez pozdravu, když mi můj kamarád zvedl telefon.
,,Co se děje?"
,,Můj spolužák..-"
,,Ten Dylan?"
,,Ano, ten Dylan."
,,Co s ním?"
,,Je to on.." povzdychla jsem si a odemkla dveře od domu.

,,Sky, já tě nechápu, když mluvíš v krátkých větách bez významu." I přesto, že jsem ho neviděla, tak musel obrátit oči v sloup. ,,a co to tam za tebou je? Apokalypsa?"
,,Díval ses z okna?"
,,Jsem mimo město."

,,Cože jsi?" silně jsem za sebou zabouchla dveře a získala si tátův vražedný pohled.
,,Jel jsem pryč." zvýšil hlas, abych ho slyšela a přitom jsem si zula boty.
,,Proč o tom nevím?"
,,Vrátím se do týdne."
,,Týdne?! Jak se dostanu na trénink?"
,,Hodil jsem ti klíčky pod květináč."
,,V tomhle počasí ten květináč uletí."
,,Tak si pro ně jeď."
,,Teď jsem z tama přijela!"

Hlasitě si povzdychl. ,,Děláš mi to schválně, Sky?"
,,To má být urážka na mé jméno?" doplazila jsem se líným krokem do pokoje a hodila sebou na postel.
,,Ježíši ne.." zasmál se. ,,to mi ani nedošlo."

,,Jaký byl důvod?"
,,Jen jsem nad něčím přemýšlel.."
,,Kyle? Děsíš mě."
,,Hele, vyřešíme to až přijedu zpátky, jo?"
,,Já.." sama jsem nevěděla, co mu říct. ,,co se stalo?"
,,Sky, nic se nestalo. Jenom jsem chtěl vypadnout z Kanady."
,,Ty jsi v Anglii?!"
,,Jak tě tohle mohlo napadnout?"
,,Prosím, aspoň mi nelži. Chci jenom vědět, jestli tam vážně jsi."
,,A já chci zase vědět, proč se tolik staráš, kde jsem."
,,Jsi můj kamarád!"
,,Zavolám ti později."
,,Jasný." odpověděla jsem ironicky a tipla hovor.

Nejradši bych se vrátila, našla ty zatracené klíče od stadionu a hodila je do nejbližšího jezera ve městě. Kyle je v Anglii a já o tom nic nevím. Po tom, co jsme si uznali, že spolu nikdy nebudeme se prostě sebere a odletí do Británie? Proč? A proč mě vlastně nevzal sebou? Nikdy jsem tam nebyla a ani k tomu nebyla zatím příležitost. Jenom jsem chtěl vypadnout z Kanady. Přijde mi, že si poslední dobou jde naše přátelství do kytek.

Popadla jsem nejbližší polštář, co byl po ruce a pořádně jsem do něho zařvala. Následně jsem ho odhodila na druhý konec místnosti a cestou shodil pár věcí ze stolu u dveří. To jsem trošku přehnala.

Mám spoustu nevyřešených věcí. Jak konečně navázat normální konverzaci s Dylanem. Nechat si vysvětlit i máminu stranu příběhu o rozvodu a nějak to zkusit spravit a jako nakonec? Udělat dlouhý rozhovor s Kylem, co se zrovna sakra děje. Myslím, že je čas si zahrát na Sherlocka Holmese.