[CZ] How to pleasure an angel (SPN - Destiel)

Castiel polehával na posteli vedle Deana. Modrýma očima sledoval jeho nevinnou spící tvář, jež byla poseta stovkami roztomilých pih. Studoval jeho řasy, jak se každých pět vteřin nepatrně zachvějí. Byly jako černé, husté vějíře. Pohledem sjel na jeho rty. Byly tak plné, tak krásně tvarované. Pokaždé, když se do nich kousal, neodolatelně natekly a zbarvily se do sytě rudé, jako kdyby volaly "Líbej mě!". A jak dokonalé by mohly být, kdyby se pomalinku a opatrně skláněly k jeho klínu a následně jej pohltily celého do úst, přičemž by k němu vzhlížel princeznovsky zelenýma očima…

V duchu si dal facku jak zleva, tak zprava. Jak si vůbec může dovolit na něco takového myslet? Vždyť je anděl Páně, proboha! Ale když… Dean je tak neodolatelně úchvatný, kdyby mohl, zlíbá celý jeho krásný obličej, a to klidně několikrát za sebou, dokud Dean nebude mít opravdu dost.

 Cuknul sebou, jakmile vedle sebe uslyšel tiché zamručení a ucítil pohyb matrace. Uklidnil se, když zjistil, že to je jen Dean, který se z polohy na boku převalil na břicho a hlavu si podložil složenými pažemi. Tvář měl však pořád otočenou směrem k němu. Castiel mohl jen hádat: spí, nespí?

Nasucho polkl a opět se zadíval na hříšné, měkké polštářky. Nutkání jej políbit pomalu, ale jistě, začínalo být silnější, než jeho vůle.

Zpozorněl, když se Dean opět začal všemožně vrtět a mručet. Přemýšlel, co se mu asi tak může zdát. Při bližším zkoumání jeho výrazu usoudil, že to zrovna nejpříjemnější sen nebude.

"Dee?" oslovil ho měkce, chytil ho za rameno a následně s ním zatřásl. Nic. Jeho tajná láska měla neustále hlubokou půlnoc a pořád sebou šila.

"Deane," zatřásl s ním tedy o něco více. Ten chlap se před spaním snad musel našňupat rajského plynu, jinak si jeho tvrdý spánek nedovedl vysvětlit.

"Zlato, jestli mě praštíš železnou tyčí po hlavě, tak si mě nepřej," vydechl těsně před tím, než hráz své silné vůle zbořil a poprvé ochutnal jeho rty, své měl do této chvíle netknuté. A, bože, že to byla chuť! Cítil jahody a čokoládu, které Dean snědl před spaním a rozeznával i whisky, jež sladkou chuť nepatrně rušila, ale to bylo jedno.

"Casi?" ozvalo se zamručení mladšího muže. "Co to děláš?"

Nato Castiel zrudnul jak rajče a zapíchnul pohled do svých dlaní složených v klíně.

"No?" přesunul se Dean z lehu do sedu.

"Myslel jsem, že jsi měl špatný sen, tak jsem se tě pokoušel vzbudit," pípnul anděl a kajícně k němu zvedl nevinně vyhlížející oči, za kterými se však odrážely hravé plamínky pokušení a touhy.

Dean přikývnul na známku toho, že mu toto jako odpověď stačí. Oči mu však sklouzly na místo, kam by to i on sám čekal úplně ze všeho nejméně.

"Castieli?" kousl se do dolního rtu. Látka v andělově klíně byla pořádně napjatá. 

A sakra, pomyslel si Castiel. Tohle jaksi zapomněl domyslet. Místo toho, aby začal nějak trapně koktat nebo zřetelné vzrušení narychlo skrýval, pouze nasucho polknul a zvedl k němu pohled se slovy: "Ano, Deane?"

"Na co jsi myslel nebo o čem jsi snil, hm?" přisunul se k němu vyšší muž a nenuceně mu položil dlaň do vnitřní strany stehna. Castiel v tu chvíli pocit, jako kdyby se ho dotýkaly zapálené kostky ledu.

"Na nic," zalhal anděl polohlasně, přičemž se jakkoliv snažil zakrýt svůj ruměnec.

"Myslel jsem, že andělé nelžou," pročísl mu Dean dlouhými prsty husté vlasy, načež si přitáhl jeho pohlednou tvář blíže k té své, tak, že se téměř dotýkali rty.