Prokletá krev

Zběsilý útěk

Ve městě zavládl chaos, lidé zběsile běhali po ulicích a nikdo nebyl ani schopen zareagovat jinak, než zběsilým úprkem a řevem takovým, že kdyby vám střeva z břicha rvali, byl by to proti tomu šepot. Ani strážní nebyli schopni zareagovat, buď se váleli v kaluži vlastní krve, nebo se klepali v rohu. Natož ctihodný kapitán stráže, který se schoval jako první, přitom všude kolem sebe měl svojí osobní četu. Asi věděl, že jsou to stejné padavky jako on, co se svaly a zbrojí chlubí. Pár statečných sedláků, co se odvážilo vzdorovat, už nejsou mezi námi... Město pohltili plameny, kdyby můj otec nebyl zavražděn, a lidé by ho poslouchali, nic z toho by se nestalo. La Walder, by nepadl.

Utrousil Skar, mladík který žije už 20 let, vysoký a zdálo by se, že vyzáblý. Který byl sirotek po smrti jeho otce, matka zemřela při porodu.

Prchal lesem dlouho, až se setmělo, vytáhl z vaku menší dýku a připnul si jí k noze tak, aby nebyla vidět, vyšplhal na strom a usnul.

Sny

Zase se mu zdál ten divný sen ... stojí před temnou dírou a chce skočit, ale řetěz u krku ho svazuje, je na něm viditelně vyrytý kříž... ve kterém je otvor na klíč. Tento sen se mu zdál několik dní před tím, než mu zemřel otec.

Ráno

Probudil se a s překvapením zjistil, že pod ním jsou 2 útočníci, kteří klidně spí. Necítil vztek, či zášť vůči nim město nesnášel, za to co mu provedli. Ale když se rozhodl, že potichu odejde, neudržel rovnováhu a spadl pět metrů vedle prvního bandity. V tu ránu mu bylo jasné, že už neuteče, nejspíš si lehce pohmoždil nohu a smrt mu bila do očí... bál se ... snažil se být v klidu ale panikařil, zatím co bandita popadl nůž, co měl vedle sebe a s tendencí zabít šel proti němu... na očích mu bylo vidět, že jeho výraz strachu se mu líbí ... ten pohled oběti před tím než ochutná čepel je naprosto úžasný.

Uklidni se ... neví, že máš zbraň .... Proč se mi nehýbe tělo.... Proč se nemůžu pohnout ... POMOC někdo, matko, otče já mám strach .... Tyhle myšlenky mu běhali hlavou zatím, co bandita se pomalu blížil. Palčivá bolest v ruce, která byla na zemi ho dostala z šoku, když se podíval na zdroj, zjistil, že ho bodla vosa.

Šahal po dýce po otci, a přál si ... přál si, aby měl tu vůli jako on ... aby se nebál... aby mu stačil alespoň po kotníky. Jak ji vytahoval, pořezal se a sotva jeho krev zbarvila dýku, objevila se před ním postava.... Celá černá ... spíš než muž to byl stín, bandita spadl mrtvý na zem a druhý přestal dýchat. Skar zděšen a celý zmaten, nevěděl, co si má myslet, lehl si a brečel...

Ticho, ozvalo se. Rozhlížel se ale nikde nikdo. Jsi snad nějaká malá děvka z bordelu ? Že tu tak vřískáš? HE? zavládlo ticho, dýka, která byla porytá runami, ty runy... byly rudé... postupně slábly.

Prohledal bandity, vzal si od nich veškeré věci co mu buď padli, nebo by se mohli hodit, a lehké kožené staré brnění, které zapáchalo pivem.

A vydal se dál... s mnoha otázkami, strachem ale zároveň s pocitem, který nepoznal, pocit toho když někoho zabiješ. Cítil se silnější, naplněnější, touha to provést znovu ho děsila... přece ... on ho nezabil ... to ... stín ... určitě to byl stín. V jeho hlavě se odehrával boj, jeho dětského já a věci či osoby, která si libuje v krvi a smrti.

Nejbližší město měl 3 dny cesty, byl ozbrojen, takže z napadení od zvěře se bát nemusel, hlavou mu vrtalo, co se stalo, a co to byl ten divný hlas, co slyšel. Náhle nebyl čas na otázky, slyšel řev umírajících koní a skřek vojáků. Ztuhly mu půlky, naježilo se celé tělo, rozbušilo srdce a ruka sjela k dýce. Přikrčen pomalu prochází vedle masakru, kde vojáci s křížem na zádech se snaží zabít zvláštní stvoření. Mělo to lidskou podobu, ale zbytek jako divoké chlupaté tmavé zvíře. Hrstka s kříži nemá šanci, jeden po druhém jsou nakonec roztrháni a zmasakrováni. Ale tvor má v sobě tolik šípů, že spíš připomíná ježka. A kymácí se ze strany na stranu, jde směrem k pozorovateli v křoví, který už v ruce drží dýku ale ruce se mu klepou tak, že spíš mu dřív vypadne, než se tvor přiblíží.

Klid, uklidni se. Co zase ten stejný hlas, pomyslel si Skar, ale na myšlení nemá už čas, musí konat, tvor je skoro u něj ale podlomila se mu noha, ve které je zabodnutý šíp s vyřezaným křížem na dřevu. Mocně zařval, ale ke klepajícímu se Skarovy, se pořád blížil s vražedným hněvem v očích." Ano ... zase ten pohled, co". Opět se ozval hlas, který Skarovy dělá největší problém. „Zase on, a zase se klepeme jako malá děvka, Vzmuž se." Skar, ale zůstal nehybně stát. Ale v jeho mysli byl už klid, tohle on potřeboval, to je ta šance, ve které si dokáže, že předtím s bandity, a ve městě, to byly jen náhody.

Pevně stiskl dýku a udělal první krok k tvorovi, který se křečovitě svíjel v kleku a řval z posledních sil. Sotva se k němu přiblížil, tvor se zvedl s mohutným řevem a sekl po něm pravou, se zkřivenými drápy, ze kterých kapala temně rudá krev, tlapou.

V ten okamžik k smrti vyděšený Skar nestihl zareagovat, a tlapa ho zasáhla do ruky tak, že kožená zbroj na ní zůstala a po ruce stékaly potoky krve přímo na dýku.

Sotva na ní kápla první kapka, celé jeho tělo bylo jako v plamenech. Bolest cítil všude. Runy na dýce se rozzářili, a krev k ní tekla rychleji, tedy alespoň si to myslel. Zatím co tlapa toho krvežíznivého stvoření mu šla po krku. Ucítil, jak se mu drápy pomalu zarývají do chřtánu a jak jdou dál a dál. „ Já, Já tu zemřu, nechci. NE NECHCI. To kurva NE." A ztratil vědomí.