Cigarette | One Shot

Cigarette

Vítr prohýbal stromy, postavy se rychle pospíchaly schovat před tím, co mělo nastat.
Hubené tělo, které kráčelo v klidu se pozastavilo, před sebou vidělo odlétat podzimní listí.
Všechno mělo najednou jinou barvu než před měsícem. Mlha, stromy skoro holé, ponurý toť pohled.

Ponuré, přesto pro toto tělo, skoro jako bez duše, skvostné podívání.

Dřevěná lavička stojící pod jediným barevným stromem na tomto místě upoutala pozornost této postavy. Pomalu se k ní začala blížit a nakonec pohodlně usedla na toto místo. Hubená noha, skoro až neviditelná, si sedla na svojí druhou společnici. Postava si prohledala kapsy u své černé, kožené bundy. Ruce našly to, co hledaly. Vytáhly krabičku, kterou otevřely a postava zaznamenala, že má poslední dvě cigarety v této krabičce. Pomalu vytáhla jednu z těchto dvou cigaret. Náhle si vzpomenula, že nemá zapalovač. Oči se rozhlédly po okolí, všichni spěchali, nebylo šance někoho zastihnout.

Postava se postavila z lavičky a prohledala své kapsy u kalhot, které měly velké díry na kolenou. Prsty pocítily to, co bylo teď potřeba, vytáhly zapalovač, postava si znovu sedla do stejného sedu jak před chvílí.

Oči si prohlédly ruce, které byly dlouhé, hubené a plné jizev a modřin. Ruce uchytily do jedné ruky nezapálenou cigaretu, do druhé zapalovač.

Postava škrtla jednou, podruhé, potřetí. Cigareta byla položena na chladné rty, jednou rukou si zakryla cigaretu proti větru, druhou po čtvrté škrtla. Jakoby se najednou rozjasnilo vše, plamínek vyzařoval příjemné teplo. Cigareta byla přiložena k tomuto teplému zázraku a ústa instinktivně nasála.

Konec se rozžhavil, z plic a úst se mohl dostat první dým. Jazyk ucítil známou chuť plnou vzpomínek. Měla nastat velká bouřka, osoba však nevěděla, kde půjde, až tento chaos propukne.

Natáhlá ruka odklepla první popel, který unesl vítr a nechal ho zaletět na chodník opodál.

Ústa popotáhly podruhé.

Temně hnědé oči se zakoukaly na cigaretu, která jakoby mizela sama od sebe. Nos natáhl vůni cigarety a postava prudce vydechla.

Z jediného barevného stromu na tomto místě v tento moment začalo také opadávat listí. Listí padalo za zády na trávník. I tento strom ztratí svojí krásu jako všechny ostatní. I tato cigareta zmizí.

Čím více osoba kouřila, tím víc se zvedal vítr a opadávalo více listí z toho stromu, který byl ještě před čtyřma minutama plný života.
V dálce se mihla postava, která také spěchala, ale ne jak ostatní, něco nebo někoho hledala. Víc a víc se blížila k hubenému tělu, které sedělo na lavičce.
Oči se střetly, čisté a nevinné s pošpiněnými zlými. Člověk přistoupil blíž, prohlédl si toho, kdo by mohl být jeho zachránce, poprosil o cigaretu.

Hnědé oči pohlédly dolů, rty znovu chvíli držely hoříci smrt. Poté ruce prohledaly znovu své kapsy a vytáhly krabičku, kde v tento moment už byla jen jedna cigareta. Postava pocítila úzkost, že své poslední štěstí nabídne dobrovolně někomu jinému. Když se oči znovu střetly, postava pochopila, že ten druhý se cítí špatně a zároveň natěšeně, protože mu pomalu podává cigaretu.
Silnější ruka vzala tento dar lehce a dala si jí na své rudé rty, na které se postava zahleděla.

Cigareta byla zapálena, v tento moment se vítr zesílil a všechno listí ze stromu za zády se rozehnalo na všechny strany.

"Proč kouříš?" Optal se člověk.
"Potřebuji mít důvod?" 

Postava dokouřila konec své cigarety a jazyk ucítil horko na rtech a tu známou divnou chuť filtru.
Cigareta byla típnuta o lavičku a hozena daleko od dvou osob, které naproti sebe stáli v tichosti a klidu.

V tento moment přišel ten chaos před kterým lidé utíkali.