World according to Mallory

#1 Bree

Seděl jsem v kabinetu profesora Emersona a sledoval jsem, jak se zamračen probírá papíry.

„Pane Thorne, tohle je vaše čtvrtá pětka. Jestli to takhle bude pokračovat, obávám se, že se nedostanete to dalšího ročníku,"sundal si s povzdechem brýle a podíval se na mě. „Máte něco, co byste mi řekl na svou obhajobu?"

Mlčel jsem. To mi vždycky šlo, mlčet. Profesor si znovu povzdechl a položil přede mě popsaný papír. V levém rohu byl zaschlý flek od kávy a části vět zdobily pruhy od bělítka. Pochopil jsem z toho, že si dal na vymýšlení úkolu opravdu záležet a nejspíš už nad tím pár dní přemýšlel.

„Dám vám poslední šanci, protože vím, že jste chytrý kluk. Na papíře, který jsem před vás položil, jsou informace o projektu, který mi oba odevzdáte do konce školního roku."

Prudce jsem zvedl hlavu a podíval jsem se svému třídnímu do očí: „Promiňte, ale řekl jste oba?"

„Jdu pozdě, já vím, ale mám pro to..." Profesor zvedl ruku a tím narušitelku umlčel: „Pane Thorne, seznamte se se slečnou Kaneovou, vaší partnerkou na zbytek školy."

Zděšeně jsem se ohlédl na brunetu stojící u dveří.

🌈

„Takže, mračoune, kdo bude fotit a kdo psát?"zeptala se mě Bree, dívka z kabinetu, když jsme procházeli parkovištěm ke stojanu na kola. Odpověděl jsem jí nechápavým pohledem, na který bruneta zareagovala potřesením hlavy: „Četl sis to zadání vůbec?"

Opět jsem zavrtěl hlavou. Byl jsem dost naštvaný, když jsem zjistil, že s tou holkou vůbec musím něco dělat. Víte, co všechno mohlo být napsané na bílé ploše papíru, který držela v ruce? Něco mi říkalo, že se mi to líbit nebude.

A taky, že nelíbilo.

Podle všeho jsme spolu měli trávit náš volný čas. Všechen volný čas!

Bylo to jednoduché. Jeden z nás měl za úkol nafotit vše, co nějakým způsobem ovlivnilo náš život, zatímco ten druhý měl vše svými slovy sepsat. Každý den jedna fotka s popisem. Každý den po boku té dlouhonožky. Mohlo to být horší?

„Takže?" vytrhla mě dívka z myšlenek. Otočil jsem k ní hlavu a všiml jsem si, že z batohu vytahuje fotoaparát. To se na to připravila? Levou rukou jsem chytil popruh, ke kterému byl přístroj připevněn, a škubl jsem směrem k sobě. Bree zděšeně vypískala, jako by si myslela, že jí ho hodlám zničit. Znovu jsem škubnul a zachytil jsem černé tělo foťáku druhou rukou. Když se ozvalo známé cvaknutí, podal jsem ho opět Bree. Ta otočila ozubeným kolečkem na foťáku, aby si zobrazila svůj obličej.

„Dobře, fotit budu já," zasmála se a vrátila foťák do tašky. „Takže se uvidíme zítra... Jak ti mám vlastně říkat?"zeptala se, sledujíc mě, jak zápasím se zámkem u kola.
„Mluvíš ty vůbec?"

Usmál jsem se. Bylo to poprvé za celý den. Podíval jsem se dívce do očí a kývl jsem na rozloučenou, než jsem nasedl na kolo a rozjel se.

„Tak zítra, Placido!" slyšel jsem ještě, jak za mnou volá, ale to už jsem zahýbal do zatáčky.

🌈

Drahý pane profesore, sice nevím, čeho chcete tímto projektem dosáhnout, ale tady jsem. Chcete vědět, co změnilo můj život? Očividně čekáte, že napíšu ‚tento projekt'. Víte vy ale co? Tou hlavní startovní čarou bylo něco mnohem zákeřnějšího. Byla to Bree, dívka, která napadla můj svět. Svět, který jsem až do dnes obýval jen já. Svět, který byl tak akorát pro jednoho. Víte, co všechno za škody může napáchat takový dlouhonohý vetřelec? Ne? Tak se pohodlně usaďte, protože mám takový pocit, že se můj svět právě blíží ke konci.

*Placido je jedno z nejoblíbenějších italských jmen, jehož doslovný překlad je tichý, klidný

Cover je od úžasné @ImRealVeronica . Doporučujeme její tvorbu všem 💙