I upír může milovat

2. Konečně doma

     Auto se zastavilo a já pochopila, že jsme na místě. Vyběhla jsem z auta, abych se podívala na náš nový domov. Páni, ten dům pamatuje ještě druhou světovou, možná i tu první. Celý se skoro rozpadal. Zklamaně jsem se zatvářila na otce. ,,Neboj, tohle není náš dům. Náš dům je támhle" ukázal na obří vilu s bazénem, třemi balkóny a spoustou velkých oken. ,,No to nemyslíš vážně!" zakřičela jsem radostí a rozběhla se do domu, aniž bych otci pomohla se zavazadly. Otec zavazadla nanosil do domu a konečně jsme přerušili to ubíjející ticho ,,Nádher.." začali jsme nastejno větu. ,,Hele, Kaylee, chci se ti omluvit za to, co jsem ti řekl, nemyslel jsem to tak." řekl se smutným výrazem v tváři a koukal na mě. ,,Netrap se tím, taky jsem se nechovala správně, ale stejně nevím co se stalo s Charlesem a ráda bych se to dozvěděla" ,,Jednou ti to řeknu." ukončil náš rozhovor a šel vybalovat věci.

     Vběhla jsem do svého pokoje a skočila na obří manželskou postel. Bylo mi jedno, že je manželská, protože čím větší, tím lepší. Ozvalo se klepání na dveře a dovnitř vkročil otec ,,Dnes jdi brzy spát, zítra tě totiž čeká první školní den." COŽE?! Nikdy jsem ve škole nebyla. Co tam budu dělat?! Začalo mi být horko, ale snažila jsem se to zakrýt ,,Neboj, půjdu spát brzy" ale vsadím se, že bylo všechno poznat. Jakmile odešel, začala jsem si připravovat věci na další den a vymýšlet různé účesy. ,,Achjo, vždyť nemám vůbec nic na sebe" povzdychla jsem. Najednou někdo znovu zaklepal na dveře, šla jsem otevřít a za nimi byla obří krabice plná krásných džín, mikin a triček. Ideální do školy. Naaranžovala jsem si věci na zítřek a šla jsem spát.

     Ráno jsem nervózně vyběhla z postele, dala si sprchu a začala se rychle oblékat. Upravila jsem si vlasy, dala trochu makeupu a namalovala řasy. ,,Dokonalost!" hleděla jsem na sebe do zrcadla a jen čekala na otce, až mě odveze. ,,Kaylee! Pojď nechceš přeci přijít hned první den pozdě." Běžela jsem po schodech dolů a rychle naskočila do auta. Cestou jsem přemýšlela o různých věcech co se můžou první den stát. Hlavně jsem ovšem myslela na jejich horkou krev putující v žilách a na to, jestli vůbec dokážu ovládnout svou žízeň. Když jsem nervózní, žízeň stoupá a stoupá a nebylo by to poprvé, co bych vysála krev z náhodného kolemjdoucího. 

     ,,Vystupovat!" řekl otec a já mnohem více znervózněla. ,,Tak ahoj, tati." zavřela jsem dveře od auta a vykročila pravou nohou ke škole. Všechny ty divné pohledy mě dost znervózňovaly. Cítila jsem na sobě oči úplně všech. Najednou mi do cesty vkročila nějaká blonďatá holka ,,Ty jsi Kaylee viď? Já jsem Anna, těšila jsem se až přijdeš!" udiveně jsem se zatvářila a jen s úsměvem pozdravila ,,Ahoj? Jak víš kdo jsem?" ,,Celá škola mluví o nové holce jménem Kaylee a já jsem vážně ráda, že už jsi tady! Budou z nás super kamarádky!" vychrlila na mě spoust slov a já jen přikývla. ,,Pojď, provedu tě tady." vzala mě za ruku a utíkala se mnou do školy. Vysvětlila mi kde jsou záchody, sborovna, kam se chodí na oběd a další důležité informace. Najednou zazvonilo  a my se vydaly do třídy. 

     Všichni na mě opět divně koukali a já doufala, že mě nikdo neosloví. ,,Tak a naše nová žákyně Kaylee se nám půjde k tabuli představit" řekla učitelka a já okamžitě ztuhla. Vstala jsem, stoupla si před celou třídu, kterou jsem si předtím ani nestačila prohlédnout. Spoustu krásných a symatických kluků si mě prohlíželo od zdola nahoru. Připadala jsem si divně a docela trapně. Podívala jsem se do pravého rohu a tam seděla banda takových těch "Zlých kluků" a já znervózněla ještě víc. Měli piercingy a jeden z nich husté černé vlasy. Jeho modré oči jako by mě přibíjely k tabuli. Ztrácela jsem se v myšlenkách, ale najednou se ozval hlas ,,Tak Kaylee, můžeš začít mluvit" Vymotala jsem se z mých hlubokých myšlenek a koktavým hlasem začala mluvit ,,No, jme-nuji se Ka..Kaylee, ale to už asi všichni víte. Přistěhovala jsem se z malého města se svým otcem a doufám, že se mezi vámi najde i malé místo pro mě." Najednou se spustil hlasitý smích. Co jsem udělala špatně? Proč se všichni smějí? Je dost trapný stát před smějící se třídou a nevědět o co jde. Všichni si o mně divně šeptali a mě došlo, že se smějí jen nevhodným poznámkám o mé postavě. Sedla jsem si zpět do lavice. Zbytek hodiny jsem jen přemýšlela, jak to tu zvládnu po zbytek dne. Zazvonilo na konec hodiny a jeden z kluků mě pleskl po zadku, otočila jsem se. Byl to ten černovlasý, modrooký kluk. Ani jsem nepřemýšlela a chtěla jsem mu vlepit facku, jenže mou ruku zastavil ,,Ahoj krásko, o co jsi se to právě pokusila? To už nikdy nedělej nebo se mnou budeš mít pořádný problém" řekl a šibalsky se usmál. Vytrhla jsem ruku a utíkala na záchod si ji umýt. Kdo ví co s ní před tím dělal. Byla jsem ve stresu a svírala mě úzkost. Měla jsem takovou chuť se do někoho zakousnout a cítit teplou krev ve svých ústech. Co to dělám?! Nad čím to přemýšlím?! Já přeci nejsem vrah, teď už ne! Najednou jsem uslyšela dveře a nějaké dvě holky vešly k umyvadlům. Já byla zamčená na záchodech, takže jsem slyšela celý jejich rozhovor. ,,Hele, ta nová holka Kundee, nebo jak že si to říká, je vážně trapná. Myslím, že by bylo dobrý jí něco províst." řekla jedna holka a já drtila ruku v pěsti, abych nevybuchla vzteky. Najednou jsem omylem překlopila koš na záchodcích na zem ,,Slyšela jsi to?" sakra, vědí o mně! Strachy jsem strnula. Najednou někdo vyrazil dveře ke mně na záchod. ,,Poslouchala, mrcha jedna! Vyřídíme to s ní jednou pro vždy!" čapla mě za triko a flákla se mnou o stěnu, zatímco druhá mi rozpálenou cigaretu tiskla na břicho. Jednu jsem odkopla pryč, hlavou se bouchla o umyvadlo a utekla. Ta druhá mě však chytla zezadu a hodila mě tak, že jsem se praštila hlavou o kohoutek. Byla to hluboká rána, ale krev žádná. Vypadalo to jako díra do neznáma. ,,Co to sakra.." Vyděsila se a snažila se utéct, jenže jsem jí čapla zezadu za boky a hodila s ní o zem. Nemůže přeci vyzradit, že se mnou něco není v pořádku. Začala jsem se přibližovat k jejímu krku, vycenila zuby a zabodla je do jejího krku. Snažila se křičet, ale já jí jednou rukou dusila a druhou držela ruce, aby se nemohla hýbat. Cítila jsem teplé kapky krve, stékající po jejím krku. bylo vzrušující cítit její bolest. Znovu a znovu jsem se zakousávala do jejího krvavého krku. Špičatými nehty jsem jí co nejvíce zohavila obličej a její tělo schovala do uklízecí místnosti se smetáky. Zahladila jsem stopy krve a rozeběhla se domů. Nemohla jsem čekat na otce, měla jsem před sebou ještě spoustu vyučujících hodin, ale na ty jsem se opravdu necítila. Znovu jsem věděla jaké to je cítit chuť po krvi, chtěla jsem vyhledávat další oběti a zakousnout se do jejich žil. 

     Dorazila jsem domů celá udýchaná a okamžitě jsem běžela nahoru do pokoje. Zamkla jsem dveře a pořád měla před očima její tragický výraz. 

Doufám, že i druhá kapitola bude pro někoho alespoň trochu záživná! Tentokrát to Kaylee možná trochu přehnala, ale je přeci upír s chladným srdcem... Budu ráda za každou podporu! ^^