Šel jsem parkem který byl zrovna ochuzený o zeleň vlivy pomalu přicházejícího nemilosrdného podzimu. Kromě důchodců a různých jiných pochybných osob jsem spatřil dívku, dívku sedící na lavičce, která pojídala jablko a něco si tajně pod nosem mumlala.
Sedl jsem si tedy opodál a vytáhl si svou zeleninu. Ubalil do papírku, zapálil a pozvolna kouřil. Po chvíli která se dala srovnat s věčností, ikdyž trvala pouze pět minut a těch pět minut mě strašně fascinoval kmen dubu který stál opodál, ale sám nevím proč.
Najednou na mě někdo promluvil. ,,Je ti něco kámo?". Podíval jsem se na osobu, byla to ta dívka kterou jsem spatřil, když zrovna jedla to jablko. Odpověděl jsem ,,Proč jako héj?". A ona zase ,,jak to semnou mluvíš?". No hádali jsme se ještě asi pět minut a poté odešla zpět na svou lavičku. Řekl jsem si v duchu ,,počkat, jsem blbý já že tady sedím, nebo ona když tady přijde a ptá se mě co se mi stalo, a přitom vypadat musím spokojeně" jediné co se mi stalo posledně bylo, že jsem šel domů po čtyřech ale to je jiná historie. „A sakra, zase se blíží zpět. Panebože, schovám se pod lavičku".
Přišla blíže a říkala ,,ty jsi fakt tak blbý nebo to jenom děláš?". Řekl jsem si ,,co teď?". Tak jsem vylezl, zeptala se mě na číslo tak jsem řekl ,,XL". Zasmál se a šel dál svou cestou. Tenhle park je prokletý.
