Bylo ráno, šest hodin a já jsem se chystal do školy znáte to. Snídaně a všechny ty věci bez kterých člověk teoreticky nefunguje, bavíme se prakticky takže mě nezajímá co víte o tom jak to funguje prakticky. Vydal jsem se na cestu, zkusil jsem zeleň mého kamaráda.
Nebyl to dobrý nápad, cesta do školy se zdála nekonečná, přechody byly plné chodců a já jsem ani nevěděl nad čím přemýšlím. Konečně jsem došel ke škole, říkal jsem si, jestli to je dobrý nápad tam takhle jít a co mi asi řeknou?
Nikdo nic neřekl, pohodlně jsem se usadil do lavice, když se mě učitel na něco zeptal tak jsem reagoval, sice odpovídal špatně ale reagoval. Další věc byla že jsem měl nezkrotný hlad, tak strašně jsem se těšil domů, až se pořádně najím. Z toho dne si pamatuji akorát to že si skoro nic nevzpomínám.
A jaké z toho plyne ponaučení? Že na konci každé historky kde se prokáže lidská blbost je napsána věta „A jaké z toho plyne ponaučení?“.
