Caramel : Znovuzrození zapomenutého koně...♡ [opravuje se]

Prolog

,,Dneska stačí Aniko. Konec hodiny. Postarej se o Focuse''  Oznámila konec hodiny moje trenérka. Byla jsem fakt vyčerpaná a Focus také, takže jsem sesedla. Málem jsem se složila jak jsem dopadla na zem. Opřela jsem se o zpoceného koně a snažila se nedávat najevo jak mi je. Moje trenérka konečně odešla pryč a já se mohla uvolnit. Povolila jsem podbřišník Focusovi a přehodila jsem si otěže přes jeho hlavu. Vedla jsem ho pryč z haly a snažila jsem si vzpomenout proč jsem se dala na odvětví parkuru..

V boxe jsem Focuse odstrojila a přehodila na něho jeho odpocku. Vrátila vše na své místo a koně obdarovala směsí. Konečně jsem šla i já do klubovny. Převlékla jsem se u své skříňky do legín a bílého trička. Svoje jezdecké oblečení jsem zahodila do batohu a vrátila jsem se k Focusovi. Neměl ještě dožráno takže jsem si sedla do rohu na balík slámy a odpočívala. Focus dojedl a já odnesla kbelík a šla si pro potřeby na čištění. Valacha jsem pečlivě vyčistila a nasadila stájovou deku. Celou dobu stál v klidu. Ten kůň je totální poklad.  Podívala jsem se na čas přesně 11:10. Ještě nebyl čas dát koně na pastvu, ale půjdou ven za padesát minut. Rozhodla jsem se chvíli ještě zůstat s Focusem. Mazlila jsem se s ním a mumlala mu do uší jak je úžasný. Nakonec jsem se musela rozloučit. Za chvíli musím domů na oběd... Naposledy jsem dnes pohladila svého svěřence a šla ven ze stájí.

Venku před stájí mne u kola zastavila moje trenérka ( a zároveň majitelka klubu) Nataeli Hannsová. ,,Aniko. Ty víš že krachujeme...'' Byla jsem k ní otočená zády když spustila. ,,Ano to vím'' Odpověděla jsem jí a otočila se k ní když jsem konečně odemkla své kolo. ,,Zítra je poslední hodina Aniko. A už půjde většina koní pryč. Já si přemístim své koně ke mne. Ale koně klubu jdou pryč. Zítra přijede majitel pro dvojčata Mirabelle a Focuse'' Představa že si někdo odveze mé nejoblíbenější vraníky mne děsila. ,,Doufám že se dostanou do dobrých rukou..'' Trochu jsem se vyčítavě koukala na svojí trenérku. Přikývla. ,,Takže jsme si rozuměli? Zítra poslední hodina a jestli chceš můžeš pomoct při nakládání Focuse a Mir'' I když to byla trenérka tak se ve mne vařila krev. Bylo mi těch koní hrozně líto, ale co se dá dělat? Nataeli je majitelkou a já s tím nic neudělám. Jezdecký klub budu muset hold hledat jinde. Odsouhlasila jsem že ráno přijdu naposled. V duchu jsem si říkala že seberu svoje věci a už nikdy se sem nevrátím...

Nasedla jsem tedy na kolo a rozloučila se s trenérkou. Pořádně jsem šlápla do pedálů. Mám zpoždění...