Vysněný Tábor / FF Skupina Slza ✔️

8) Kapitola

Po obědě jsme měli volno. Trochu mě to překvapilo protože máme pokaždé nějakou aktivitu, ale co už.

Lehla jsem si na postel, zapla WattPad a začala číst nějakou fanfikci o Petrovi a Lukášovi.

Po pár minutách kdy jsem se začala začítat do té fanfikce, mě z mých myšlenek vytrhnul křik, který patřil Petrovi.

,,GERONIMO"

A potom jsem slyšela jen šplouchnutí vody. Abych měla jistotu že se nic nestalo, zahodila jsem mobil a já a pár dalších holek vyšlo z chatky a šly k bazénu.
Tam se smáčel Petr který byl jen v plavkách. :D

N: ,,Můžeš nám říct, co tu děláš?" řekla jsem mezi smíchem

P: ,,Tak, je nádherný teplý den a stojí to za to se trochu osvěžit" řekl a opravdu nenápadně se podíval za mě (tohle berte prosím jako sarkasmus)

Já si toho všimla a podívala se za sebe. Tam stál Lukáš který si mě okamžitě vzal do náruče. Snažila jsem se mu vysmeknout ale než bych se nadála, hodil mě ještě v oblečení do bazénu. Rychle jsem vylezla z vody a společně s Anet, Kájou a Domčou jsme ho taky ještě v oblečení shodily do bazénu. Takhle jsme v bazénu blbli celé odpoledne a prakticky všichni jsme skončili mokří.

Do 21:00 jsme měli volnou zábavu ale to raději přeskočím protože kromě usušování jsme nic jiného nedělali.
U táboráku byl Lukáš s kytarou a přikládal dřevo do ohně a s ním bylo i pár holek.
Po chvilce jsme se sešli všichni. Byla docela velká zima takže jsme měli na sobě deku.

L: ,,Tak co? Užíváte si to tady?"

,,Joo"

P: ,,Asi si zazpíváme, ne? Nebo chcete jít spát?" řekl Petr a zasmál se

,,Petře"

P: ,,Tak jakou chcete?"

N: ,,Holomráz?"

P: ,,Tak dáme Holomráz" řekl a Lukáš začal hrát první tóny. Po chvilce se přidal Petr se zpěvem

Až nás ten plán
Co víš že s náma mám
Spláchne k ránu tam
Kde nás to složí
Můžem říct, že žít jsme zvládli víc
Než kdo jenom sníc
U zdí se drží

Já a všechny ostatní holky jsme zpívaly taky. Byl to opravdu krásný pocit být jim takhle na blízku a zpívat si s nima.
Když došlo na vokály, holky přestaly zpívat. Všechny kromě mně.
Ignorovala jsem to a zpívala dál. Po té co si Petr všimnul že jsem jediná kdo zpívá se na mně usmál a já mu úsměv oplatila.

Kluci přestali a začaly jsme jim tleskat. Ale bylo tu něco v nepořádku. Všichni tleskali mě a kluci taky.

N: ,,Proč tleskáte mě?"

P: ,,Protože zpíváš opravdu krásně" řekl Petr a tleskal mi dál

L: ,,Nechceš nám něco zazpívat?"

N: ,,To asi...
A: ,,Moc ráda" dokončila za mě  větu Aneta. JÁ JI ZABIJU! ! :-)

P: ,,Tak nechceš zazpívat 7 years?"
Jen jsem nesměle přikývla a začala zpívat s Lukášovým kytarovým doprovodem

Once I was seven years old, my mama told me ,,Go, make yourself some friends or you'll be lonely"
Once 7 years old

Co se to stalo? Já to nechápu. Najednou jako by ze mě ten stres opadal.
Jak se to stalo? Vždycky jsem byla hrozně tichej, introvertní člověk. Mají v tom prsty kluci? Nebo v tom mají prsty slzaholici?

Po zpěvu mi všichni pogratulovali a šli jsme spát protože bylo už hodně pozdě.

Ještě v posteli jsem si srovnávala všechny myšlenky ale potom mě to unavilo ještě víc že jsem nakonec tvrdě usnula.

Jeeej, nová část po týdnu je zpátky. Snad jsem aspoň trochu zvedla náladu.