Trip with Ari

Začátek

Jsem hrozně ráda, že jsem se setkala jenom s dobrými reakcemi na tento „projekt"
A na začátek bych vás s tímto chtěla seznámit.

Každý den se setkávám s pochybnostmi. Ať už jsou moje anebo mých kamarádek.
Myslím, že všechny holky ví, o čem mluvím. Tahle kniha bude o tom abychom to společně překonali.
Na začátek bych ty z vás, kteří se do tohoto připojí chtěla poprosit o to abyste napsali takový svůj „příběh" abychom za tím vším mohli udělat tlustou čáru.

U mě asi největší problém nastal tyto prázdniny. Díky kterým jsem i přerušila psaní na wattpadu.
Tím problémem byla moje sousedka, která se mě zeptala kolik kilo mám navíc. Což zní asi jako blbost, ale pro mě to byla taková nepříjemná situace, kterou jsem se snažila přejít, ale moc mi to nešlo. Potom jsem chytla nějakou chřipku a využila jsem to jako situaci k tomu abych nejedla. Což moji rodiče pochopili, že nemám chuť k jídlu. Začala jsem pít více kávy a čajů a přestala jsem úplně jíst a do toho jsem aktivně a intenzivně cvičila.
Kávou jsem vždy zahnala hlad a čajem dostala nějakou energii a cukry. Potom si, ale moje mamka všimla, že už jsem zdravá, ale stále nejím což následovalo přednášky. Já si z toho dělala srandu jak před rodiči, tak před kamarády, aby to vypadalo, že opravdu jsem v pohodě.
Moje mamka potom, ale zařídila hlídání mě ve škole. Což znamenalo, že jsem byla hlídána, jestli jím.
A opravdu věřte mi není moc příjemné, když vás kuchařky kontrolují. Stále jsem, ale nijak extra nejedla. Jednou jsem, ale byla na pinterestu, kde jsem viděla pro-ana obrázky. Opravdu jsem je nijak nevyhledávala, ale přes nějakou fotku jsem to dostala jako nabídnuté. Jedna fotka mi okamžitě připomněla mě, protože tam byli flašky s pitím a u toho byl štítek nula kalorii a třeba oběd.
Další den za mnou přišla moje další sousedka, které se mamka svěřila, co se děje. Mluvila o mém jezení a přitom brečela. Což byl ten moment, kdy jsem si začala uvědomovat co se děje.
Musím říct, že to bylo snad nejtěžší období, co sem zatím zažila, protože cítíte, jak to vaše tělo nedává.
Jak vás unavuje i vstávání z postele či uklízení nádobí. Musím říct, že do teď je to těžké nějak normálně jíst, protože i tak mám občas stavy kdy mě to jídlo nijak neláká.
Nechci tomu říkat nějaká moje „anorexia story" protože jsem byla schopná pomoct „sama" a svého problému jsem si byla vědoma. Nejhorší pro mě bylo to, že se mi líbilo, jak mi lezou kosti a snažila jsem se, aby mi lezli mnohem víc. Nechci tady ze sebe dělat nějakou chudinku ani bych tohle nikdy za normálních okolností nezveřejnila. Ale přeci jenom to podle mě do téhle knížky tak nějak patří.
Pokud je tady nějaká slečna, která se vydala anebo o tom jenom uvažuje vydat se za touhle nezdravou cestou hubnutí chci ti jenom říct ať neblbneš. Přinese to akorát tak problémy.

Doufám, že se uvidíme u další kapitoly, která už bude mnohem veselejší❤
A ještě jednou bych vás chtěla poprosit i o váš „příběh" a nemusí to být jenom z hubnutí, protože problému je mnohem více. Tímto já oficiálně dělám tlustou čáru za nezdravým hubnutím a pouštím se jenom do toho co mému tělu pomáhá a ne škodí. Teď je řada na vás❤

-Ilysm❤