Narozeninové ráno začalo jako každé ráno. Obleču se najím se a vyčistím si zuby a jdu na autobus. Ve škole nebylo nic zvláštního. Jako kdyby nikdo nevěděl že mám narozeniny.
Áďa:Ahoj co nového.
Já: No nic vůbec nic.
Samozdřejmě jsem žertovala.
Áďa: No tak já si jdu připravit na hodinu.
Já: Jojo tak zatím.
Jasně jsem věděla že dostanu z písemky za 5, proto že jsem nic neuměla. Písemky učitelka dala na lavici.
Učitelka: No Havorová co to je za výsledek.
Já jsem zrudla a řekla
Já: ale já jsem tu předtím nebyla
Učitelka: No to mně nezajímá měla sis to zjistit.
Po týdle hodině byly už všechny hodiny v pohodě. Přijdu domů a nikdo jakoby nevěděl že mám narozeniny. Tak jsem volala Áďe jestli nechce přijít. Ona prý nemohla, musela uklízet. To je pro ní typický.
