Return Bloody tear (ff Avengers)

11. Stará kamarádka?

,,Nepamatuješ si mně? Já jsem-"

Z pohledu Max

,,-Sarah." Dořekla větu a sundala si kapuci od mikyny. Byla to zrzka se zelenýma očima. ,, Kdo že?" Zeptala jsem se. ,, Sarah, ty si na mně nevzpomínáš?"

,,Ajoo, Sarah, jasně." Luskla jsem prsty a usmála jsem se takovým tím křečovitým úsměvem. Vůbec jsem totiž netušila kdo to je. ,, Už víš kdo jsem?"

,,Ne." Zakroutila jsem hlavou pořád s tím úsměvem. Zrzka si povzdechla a promnula si kořen nosu. Barevnoočko po delší době promluvila. ,, Počkej....Sarah! Ty jsi ta zrzavá sviň-" zarazila se v půlce slova, když si všimla jejího pohledu. ,,Ehem, teda chtěla jsem říct že tě zase ráda vidím." Ušklíbla se. ,, Alespoň jedna z vás si ns mně pamatuje."

,,A my jsme jako byly kamarádky, nebo co?" Zeptala jsem se. ,,To bych zrovna neřekla. Byly jsme nepřátele. Nenáviděla jsem tě už od dětství. Jsme totiž sestry, Starková."

,,Hele už NIKDY mi neříkej Starková!" Úplně jsem přešla zbytek věty. Spustu lidí mi už tolikrát lhalo, že nemůžu věřit tomu, jestli je to pravda. Connie stála s otevřenou pusou a koukala na nás dvě. ,, Počkat, vy dvě jste vážně sestry?"

,,No mně se ptej, já jsem ráda že si pamatuju vlastní jméno." Řekla jsem protivně. ,,Teda máme jen stejnou matku. Ona taky nebyla žádný andílek" změřila si mně pohledem ,,a jak tak koukám, tak to jsi zdědila po ní. Co mi Katherine vyprávěla, tak ráda pila, chodila na večírky a užívala si život. Mně měla už v patnácti. Samozřejmě mně dala do děcáku. Nechtěla mít v takhle mladým věku děcko na krku. O čtyři roky později potkala Starka a pak jsi se narodila ty. Ty jsi si vyrůstala u těch dvou někde ve vile, zatím co já jsem musela trčet v děcáku. Protože já byla to nechtěný dítě. Když mi bylo osum, tak si pro mně přišel táta a vzal si mně k sobě."

,,Za to nemůžu já, ale naše máma. Proč tedy nesnášíš mně?" Přerušila jsem ty její nudné kecy. ,,Zabila jsi mi totiž otce." Řekla potichu a podívala se na mně se slzami v očích.
,,Třeba si to zasloužil."

,,Můj otec byl ten nejmilejší a nejhodnější člověk, kterého jsem znala! A ty jsi mi ho vzala. Jedinou osobu, kterou jsem měla. Společně s jeho kamarádem Blackem pracovali u S.H.I.E.L.D.u, ale HYDRA se Blacka potřebovala zbavit. On totiž přišel na to, že se tu dělají pokusy na těch lidech, co se tak "záhadně" ztrácejí. Tak na něj poslali tebe. Jenže můj táta ho tenkrát večer přišel navštívit byl tam a viděl vše co jsi udělala. A ty jsi se ho musela taky zbavit. Ten večer mi bylo 19, šla jsem do sklepa pro pití. Slyšela jsem pár výstřelů. Šla jsem potichu po schodech a viděla tě tam. Věděla jsi o mně, ale nezabila jsi mně. Nechala jsi mně trpět při pohledu na mého tátu. "

,,Za to nemůžu já. Za to může HYDRA. Já to nevěděla. Ale i tak, můj život je mi cennější než život tvého otce." Řekla jsem zcela chladně. Bylo mi to jedno. ,,Jsi tak bezcitná." Udělalo se mi nějak špatně a začala jsem strašně kašlat. Dala jsem si ruku před pusu. Když jsem jí dala pryč, tak byla celá dlaň od krve. Najednou se mi začali dělat mžitky před očima a já pomalu ztrácela kontrolu nad svým tělem. ,,Hele nechci nic říkat, ale je mi nějak divně." Řekla jsem těm dvoum. Zatmělo se mi před očima a já už jen cítila jak jsem dopadla na tvrdou zem. Nebála jsem se. Neměla jsemstrach ze smrti. Sice pomalu, ale umírám. A nebojím se. Zvláštní že?