NEDOKONČENO // Všechno jde, když se chce

1. kapitola

Jako každé ráno jela dvojčata na kole do školy v poklidu alejí stromů. Když vjížděla na hlavní silnici vjelo před ně auto. Z auta vykoukla blonďatá hlava, byla to Veronica, holka, která byla na škole populární a dělala jim ze života peklo.

,,Chudinky, musí jezdit na kole." Zavolala na ně. ,,Aspoň se nemusíme bát, že někoho přejedeme jako ty." Začala se smát Anett a Theressa se k ní hned připojila. Veronica jen nafoukla pusu, zavřela okénko a odjela. Dvojčata se ještě chvíli smála, pak nasedla na svá kola a rozjela se stejným směrem jako Veronica.

Za deset minut dorazila ke škole. Před školou se to hromadilo studenty stojících v partách na parkovišti u svých aut a na schodech u vchodu do školy. Vedle schodů jsou stojany na kola, dvojčata si je zaparkovala a zamkla.

U vstupu do školy se musela protlačit mezi skupinkami studentů. Na chodbě už to bylo mnohem lepší. Cestou ke skříňkám potkali Veronicu s jejím přítelem Martinem a svojí partičkou "nejlepších" kamarádek. Veronica se na ně ušklíbla, zatímco si Martin vytahoval učebnice ze skříňky. Martin byl nejhezčí kluk na škole, možná i v celém okrsku. Ale ani jedna z dvojčat pro něj neměla slabost, tak jako ostatní holky. Tedy to si myslela jen Anett, Theressa byla jiného názoru.

,,Pořád okolo něj lítaj jak nějaký slepice." řekla Anett. ,,Koukej jak se s ním Veronica vychlubuje." podotkla Theressa, společně se ušklíbly a pokračovaly dál ke svým skříňkám.

Poté co došla ke svým skříňkám, odemkla je a začala si vytahovat věci potřebné na první dvě hodiny. Pak se vydala do učebny, kde si sedla do poslední lavice u okna. Spolužáci si jich nevšímali tak jako každý den. Za nedlouho po nich přišel učitel dějepisu a zahájil hodinu.

Po pár minutách se do třídy vřítil Martin a všechny holky začaly vzdychat, čímž udělaly ve třídě rozruch. Beze slova si Martin sedl do prostřední lavice ke své partičce.

Učitel si odkašlal, nikdo nereagoval. Odkašlal si znovu a více nahlas a to už na sebe strhl pozornost celé třídy. ,,Pokud přijdete do hodiny později je slušnost pozdravit a omluvit se, pane Lamberte." řekl a čekal na odpověď. ,,Dobrý den. Omlouvám se." odpověděl otráveně Martin a dál se věnoval svojí partičce. ,,Ten je ale otravnej." řekl Thomas, nejlepší kamarád Martina. Pan učitel si rezignovaně vzdychl a pokračoval ve svém výkladu.

Po pár minutách se ozvala Anett a směrem k partičce kluků řekla:,,Někteří by rádi slyšeli učitele." Thomas se na ní otočil, ušklíbl se a řekl:,,Nechceš mu rovnou vlézt do zadku?" a začal se smát. Martin mu dal pohlavek. ,,Auu, za co to bylo??" zaskuhral Thomas. ,,Nebuď na ní hnusný, takhle se k holkám nechová" poučil ho Martin, obrátil se k dvojčatům a směrem k Anett řekl: ,,Omlouvám se za něj. Rodiče ho asi nenaučili slušného vychování." Thomas se na něj podíval jestli nespadl z višně a dál se potichu hašterili.

Po druhé hodině zazvonilo na velkou přestávku a na chodbách se začali rojit skupinky studentů. Dvojčata šla ke svým skříňkám a povídaly si. ,,Jak já toho Duranda nesnáším. Jak může být takhle drzý?" řekla Theressa. ,,A co ten Lambert? Přijde si pozdě do hodiny jako by nic, taková drzost vůči učiteli!" doplnila ji Anett. ,,Ale zase bylo hezké jak se za Duranda omluvil." řekla Theressa. Její dvojče se na ní začalo usmívat jako měsíček na hnoji a pomalu promluvila: ,,Tobě..se..líbí..Lambert!", když to dořekla začala se smát jako kdyby slyšela ten nejvtipnější vtip na světě. ,,To není pravda. Kde jsi to proboha sebrala?" začala se hájit obviněná.

Když zahlédla jejich skříňky zrychlila krok, tak že jí Anett nestíhala. Theressa si odemkla svoji skříňku, rychle si vytahovala svačinu a uklízela batoh, aby utekla svému dvojčeti, což se jí samozřejmě nepovedlo. ,,Omlouvám se, ale musíš přiznat, že mám pravdu." omluvila se Anett. Theressa si oddechla: ,,Dobře, máš pravdu. Dáš mi už pokoj?" ,,Joo!" zapištělo vítězně její dvojče.

Po rozhovoru o Martinovi se odebrala na školní dvůr se v klidu najíst. To by, ale nesměla být na střední škole svaté Ludmily. Když došla na dvůr viděly velký hlouček studentů, kteří něco skandují. ,,Tady fakt nikdy nebude normální den." poznamenala Theressa. Šla se, ale podívat, protože...kdo by nebyl na jejich místě zvědavý. Když přišly blíže viděla nějaký dva kluky jak se perou. ,,Jsou to blázni, všichni." prohlásila Anett.

Rozhodla se, že si sednou daleko od skupinky a v klidu se nasvačí. Při rozbalování baget se před dvojčaty objevila Veronica s její skupinkou. ,,Držte se od Martin dál. Je můj, pochop to!" pohrozila jim Veronica a shodila Theresse bagetu na zem. V Theresse se nahromadil vztek a začala se s Vernicou hádat: ,,Co jsme ti kdy udělaly, že se k nám takhle chováš? Běž si ty svoje komplexy léčit!" Veronica nevěděla jak bránit se má, nikdo ji nikdy neodporoval. Zvedla hlavu s nosem nahoru, udělala ,,Pche." a odešla. Holky ze skupinky se na dvojčata zamračila a odešla stejným stylem jako Veronica.

,,Čúza jedna proradná." postěžovala si Anett a sebrala sestře bagetu ze země. ,,A mám po svačině." posteskla si Theressa. ,,Na, vem si půlku mojí." rozdělilo se s ní mladší dvojče. ,,Merci, co bych si bez tebe počala." poděkovala Theressa a společně se zasmála. Když dvojčata dojedla a začala se zvedat, uslyšela první zvonění. Vydala se tedy ze dvora do školy a zamířila rovnou ke svým skříňkám. Poté se vydala na další hodiny.

Zazvonilo na oběd. Samozřejmě se zase všichni studenti rozprchli po chodbách a běželi rovnou do jídelny. Z jídelny se valila velká fronta, která vedla skoro až přes celou školu. Dvojčata si stoupla do fronty a čekala. Když na ně přišla konečně řada, vzaly si tácy a od kuchařky dnešní oběd.

Po obědě šla dvojčata ke svým kolům, aby se mohla vydat na cestu domů. ,,Zajdu si ještě na záchod." Oznámila Anett své sestře. ,,Dobře, tak já jdu zatím odemknout kola." Usmála se Theressa a odešla.

Po cestě ke kolům do Theressy na chodbě někdo vrazil a shodil ji na zem. Ten někdo nebyl nikdo jiný než sám král školy - Martin Lambert. ,,Seš v pohodě? Promiň neviděl jsem tě." Omluvil se Martin a pomáhal Theresse vstát ze země. ,,Jasně, že je v pořádku, zlato. Nech ji být." Promluvila Veronica, která předtím kráčela po jeho boku. ,,To je v pohodě, děkuju." Řekla plaše Theressa, sebrala si tašku, které ji při pádu spadla z ramene, obloukem obešla Martina s Veronicou a rychlou chůzí odešla ze školy.

Zrovna, když Theressa odemykala kola připlížila se Anett a vybafla na ní. Starší dvojče se leklo, chytlo se za hruď a začalo na svou sestru nadávat: ,,Seš normální!? Víš jak jsem se lekla?" ,,Promiň, ale měla ses vidět." Začala se její sestra smát. Theressa po ní hodila zámek od kol, vzala své kolo a vyšla. Po pár vteřinách se k ní přidala Anett, společně nasedla na kola a vyjela směr domov.