1. To je on

13 2 0

od serrynka

od serrynka

A je to tady. Opět nová škola, ale snad to tu vydržím. Bohužel, jak jsem spatřila místní žáky a zaregistrovala jejich chování, jsem si jistá, že se mýlím.
,,No to snad ne '', říkám si, když zrovna dnes nám paní učitelka promítne film. Jako nevadilo by mi to, kdyby se ten krasavec posadil jinam, a ne naproti mě se skvělým výhledem do počítače a zároveň na mě. Ovšem že není ošklivý, avšak mě to velmi rozptyluje. Hned po ukončení vyučování mě samozřejmě stále a opravdu nenápadně sleduje, ale já se snažím v klidu dostat k výdeji obědů. ,, Ahoj'', vyjde z něj náhle.,, Můžu si sednout k tobě? Vítek'', prohodí s úsměvem, já jen nervózně přikývnu a pípnu:,, Bára ''. U stolu se seznámíme, i přes rozpaky z toho, jak se jeho kámoši trapně chichotají, jsem se dozvěděla, že je o dva měsíce starší než já, a spoustu dalších věcí, ale zatím se mi zdá celkem fajn. Je to přece spolužák.
,,Ne nezamilovala jsem se, to nemůžu ", říkám si pořád dokola a polštářem tluču do svého zoufalého obličeje.
Ano. Metoda psaní dopísků při hodině stále nevymizela. Jak bych taky čekala, Vítek si mě nepřestal všímat, hodil po mě zmačkanou papírovou kouli a já neváhala si to přečíst. Než se tak stalo, napadla mě taková vtipná historka z minulosti na způsob, Budeš se mnou chodit?' , A kam?', při čemž jsem se pousmála, a poté začala číst :

,, BÁRO, NECHCI NA TO JÍT NĚJAK ZBRKLE, ALE MUSÍM SE TI PŘIZNAT, ŽE OD PRVNÍ CHVÍLE, CO JSEM TĚ SPATŘIL, MĚ FASCINUJEŠ, AKORÁT NEVÍM, JAK JE TO Z TVÉ STRANY. ODEPIŠ PROSÍM. ''

A je to venku. Já to věděla. Nevím, co si mám myslet, mám nečekaně smíšené pocity. Dopis mě rozechvěl a já nevěděla, zda se smát či brečet, být ticho nebo začít řvát... Jenže proč? Ta otázka mi nedala vůbec spát. Asi vás zajímá, co jsem odepsala, ale já mu jen směšně napsala:,, JÁ NEVÍM." Nejradši bych si dala facku za to, jak jsem hloupá.
Vítek se taky nejspíš moc neprospal, očividně. Ale on se nevzdává :,, BÁRO, POKUD O MĚ NEMÁŠ ZÁJEM, ŘEKNI MI TO NAROVINU A NETRAP MĚ PROSÍM. " A tohle mě chytlo za srdce... Přece nechci být nějaká trubka, co dělá naschvály. Ne, nechci. Okamžitě jsem začala přemýšlet:,,PROMIŇ, NECHTĚLA JSEM TI UBLÍŽIT, JISTĚ ŽE BYCH O TEBE MĚLA ZÁ-", zarazila jsem se s zprudka cukla rukou, jelikož jsem si uvědomila, že píšu, co nechci.