Pohádky

Little Red Riding Hood

Bylo, nebylo, v jedné vesničce žila holčička s maminkou. Malé holčičce se říkalo červená karkulka, protože nosila červený čepeček. Byla mladá dívka s hnědými vlasy a modrými oči. Byla to velice hezká a velice milá dívka.

Jednou ji maminka poslala s košíčkem plným jídla za babičkou. Babička, žila v lese na mýtině a tam vedli dvě cesty. Jedna vedla přes velice tmavý les a druhá po vyšlapané cestičce. Maminka ji varovala, aby rozhodně šla po vyšlapané cestičce. V tmavém lese totiž žil vlk. Karkulka přikývla a vyšla k babičce. Cestou si broukala a nedávala pozor, kam jde a ocitla se v tmavém lese. Když si uvědomila, že sešla na špatnou cestu, chtěla se vrátit, ale už začínalo být šero. Rozhodla se, pokračovat v cestě. Rozhlížela se po lese, když tu náhle se před ní objevil vlk. 

"Kam jdeš, slečno?" Promluvil na ni lidským hlasem černý vlk.

"Za babičkou." Odpověděla bez váhání a usmála se.

"Cítím, že máš něco v košíčku." Prohlížel si košík se zalíbením.

"Co máš?" Olízl se. 

"Chleba, máslo, šunku, dort a spousty dalších věcí." 

"Co pití?" Zajímal se.

"Šťávu, víno a vodu." Odvětila.

"Mohla by si mi něco dát. Nemusíš přinést vše."

"Dala bych ti milý vlku, ale nemohu. Snad bych přinesla něco na zpáteční cestě."

"Kde bydlí tvá babička?"

"Na nedaleké mýtině." Usmála se znova.

"Co kdybych šel s tebou za babičkou?" Zeptal se vlk.

Karkulka dlouho přemýšlela, ale nakonec nabídku odmítla. Odůvodnila to tím, že je poblíž myslivec. Vlk jí ještě zavedl na místo, kde bylo spousta květin. Aby nějaké natrhala pro babičku a odešel. Karkulce bylo vlka líto a tak natrhala pár bylin a pokračovala v cestě.

Dorazila k malému domku a zaklepala na dveře. Z domku se ozval babičky hlas. 

"Jsi to ty, karkulko?"

"Ano babičko." Odvětila.

"Pojď dál, je otevřeno."

Karkulka vešla do světničky, položila na stůl košíček a rozhlížela se. Babička stála u skříně a něco hledala.

"Co hledáš, babičko?" Zeptala se.

"Hledám nějaké převlečení." Vykoukla babička, z po za dveří.

"Sedla si ke stolu a čekala. Když tu si všimla.

"Babičko, proč máš pod postelí polštáře?"

"Aby mi tam nelezli myši, karkulko." Usmála se na ni.

"A babičko, proč jsou červené?"

"Mám červenou ráda, karkulko." Zasmála se pobaveně babička.

"Proč je pod nimi louže?" Přecházela k posteli.

"Asi jsem tam něco vylila." Otočila se na ni.

Než stačila babička ještě něco dalšího říct, karkulka odhodila polštáře a vyděsila se.

"Babičko, proč pod tvou postelí leží vlk!"

"Přišel jsem a napadl mě." Řekla babička sklesle.

Karkulka vytáhla vlka a začala ho ošetřovat.

"Pokud tě napadl, proč nemáš žádné zranění?"

"Mám." Ukázala oblečení.

"Lžeš. Tohle je vlkova krev!"

"Karkulko!"

"Kdyby byla tvoje, nemohla by si stát a mluvit."

Babička vytáhla ze skříně pušku a do dveří vešel myslivec.

Vyděšená karkulka našla pod babičky postelí ještě jednu pušku a namířila na myslivce. V okamžiku, kdy se babička chystala vystřelit, karkulka neváhala a vystřelila sama. Babička se skácela k zemi.

"Karkulko, co si to provedla?!"

"Chtěla sama vystřelit na mě!" Vykřikla na svou obhajobu karkulka.

"Ten vlk je nebezpečný."

"Není, jen měl hlad a čekal na mě."

"Promiň, karkulko, nedáváš mi na výběr." Zamířil na ni myslivec.

Karkulka stiskla spoušť a opět vystřelila. Překvapený myslivec po chvíli spadl k zemi také. Koukla se na vlkovo zvedající se hrudník. Sedla si k němu a hladila ho.

„Neboj se vlku, já tě ochráním." Pronesla a hladila ho dál. „Nikdo ti neublíží, dokud tu budu já." Usmála se.

Ve vesnici po Karkulčině zmizení všichni panikařili a vytvořili se různé historky o tom, jak ji napadl zlý vlk. V lese se po nějaké době začali nacházet mrtvoly a lidé se začali lesu vyhýbat a ti co pokoušeli své štěstí, se nikdy nevrátili.