O pět let dozadu...
Je 28. Dubna. Tedy Christy narozeniny. Dnes už dvanácté.
Jejich obývací pokoj nádherně vyzdobila a její matka upekla dort ještě předtím, než odjela do práce.
Už měla vše přichystané a čekala na kamarády. Přišli všichni, které pozvala, tedy pět dívek.
Program na oslavě byl ale nudný. Ona si to nechtěla přiznat, ale věděla to. Potom šla s její tenkrát nejlepší kamarádkou Daisy do jejího pokojíku, aby nafoukly balónky. Měly asi deset balónků a tak šly zpátky do pokoje, kde se oslava odehrávala.Ale tam nikdo nebyl. Čepičky ležely na zemi, dárky byly pryč a stejně tak i její přátelé. Na stole ležel papírek s nápisem: ''S tímhle jdi k šípku. Jen jsme se tu nudili. Odešli jsme. Před chvílí jsi ještě měla kámoše, TEĎ UŽ NE.'' Začaly jí z očí téct slzy. ,,Promiň, Christo...'' řekla Daisy a otočila se k odchodu. Před dveřmi se ještě ohlédla na Christu, která se na ní dívala krvavýma očima. Vyjekla a utekla pryč. Christa začala brečet ještě víc, až začala výt.
Šla do kuchyně a vzala nůž, kterým poté propíchala všechny balónky.
Na dvě čepice napsala kus vzkazu, který našla na stole- na první ''Teď máš kamarády'' a na druhou ''Teď už NE!''. Druhou ještě vylepšila usměvavým smajlíkem, kterého napsala vlastními krvavými slzami. Čepičky si pověsila na culíky a vesele odhopsala do kuchyně
Celé tohle představení dokončila dortem. Svíčku sfoukla a sundala a dort rozřezala na tři kousky. Na židle posadila dva plyšové medvědy a sama si sedla na židli mezi ně. Oboum dala na talířek kus dortu a pak si jedem vzala sama. Snědla asi půlku dortu a pak ho položila. Smutně a naštvaně zaroveň se podívala na plyšáky, kteří měli dort celý. Vzala nůž a oba zapíchla do ''srdce''. Dorty shodila na zem a talíře se roztříštily. Odběhla do svého pokoje. Schoulela se do klubíčka v rohu a brečela. Ale za chvíli se při pláči začala hystericky smát.
Christy matka přišla domů. Když uviděla tu spoušť, naštvaně zavolala na Christu. Přišla blíž k jejímu pokoji a uslyšela smích. Vešla dovnitř a koukala se na Christu, která se smála a ignorovala jí. Když uviděla nůž v její ruce, cukla sebou. Jediná slova, která v tu chvíli dokázala vyslovit, byla: ,,Christo, kdepak máš kamarádky?'' Christa jí podala papírek, co našla na stole a na chvíli se přestala smát: ,,Odešli, a už nejsou mý kamarádky.'' řekla a ještě se naposledy uchechtla a potom obešla matku a odešla do kuchyně, kde jednomu medvědovi odpárala hlavu. ,,Kéž bych tohle mohla udělat i jim!'' Řekla vteřinu předtím, než se zhroutila na zem, protože vybrečela moc krve.
ČTEŠ
Bloody tears
RandomPokud jste fanoušek Melanie Martinez, určitě jste si na tomhle příběhu něčeho všimli. ANO, je inspirovany albem Cry Baby a ANO kapitoly se jmenují podle songů. Ale, who cares? Já ty songy miluju tak jsem podle nich udělala storku...